Sladká tajemství slepého Mexičana

Většina teter mexických (Astyanax mexicanus) jsou dosti tuctové říční rybky. Pozornost akvaristů ale už 80 let přitahuje pár populací, které několikrát nezávisle na sobě osídlily rozsáhlé mexické jeskynní systémy a vyvinuly si řadu adaptací k životu ve věčné tmě. Tito slepí nepigmentovaní tvorové tak jsou návštěvníkům zverimexů dobře známi. Nyní se na ně ale se zájmem obracejí i zraky diabetologů.

Snad že jsou hlubinné vody chudé na potravu, bývají jeskynní tetry v očekávání možného období hladu pro jistotu o něco tlustší než jejich říční bratranci. Nyní se navíc ukázalo, že mají i zvýšenou hladinu krevního cukru. A tato hyperglykemie je u některých populací způsobena stejnou mutací genu pro inzulinový receptor, která je známa i u člověka. Zatímco lidští nositelé příslušné alely ale naplno trpí negativními příznaky diabetu mellitu, jeskynním rybám tento stav vyhovuje. Všechny zkoumané jeskynní tetry vykazovaly zvýšenou hladinu krevní glukózy, a všechny přitom byly naprosto fit. Některé populace hyperglykemie dosahují zmíněnou mutací inzulinového receptoru, jiné si ale vyvinuly odlišné mechanismy. Zdá se tedy, že rybám na hyperglykemii natolik záleží, že k ní konvergentně dospěly hned několika různými cestami.

Teď by to jen chtělo zjistit, jaké fyziologické mechanismy chrání tetry před jinak vražednými důsledky vysokého krevního cukru. Lidským diabetikům by se dosti ulevilo, kdybychom od slepého Mexičana odkoukali jeho know-how.

Normální forma tetry mexické, která žije ve vodních tocích Texasu a severního Mexika.Snímek Jacopo Werther, CC BY 2.0

M. R. Riddle et al., Nature, 2018, DOI: 10.1038/nature26136