Silou na lenochy

Ne všechny buňky živočišné tkáně se plně věnují jasně stanoveným specializovaným úkolům. Jako v každé správné pracovní četě, existuje většinou i v tkáních nemalá skupina záložníků, čekající na jasný signál, že je třeba přiložit ruku k dílu. Teprve poté se plně diferencují a ujmou se své nové funkce. Jedná se o různé typy progenitorových a kmenových buněk. Oním očekávaným signálem může být v lidské společnosti příchod přísného šéfa, mezi buňkami pak většinou přítomnost nějaké chemické sloučeniny. Nyní se ale ukazuje, že i na buněčné nemakačenky může platit hrubá mechanická síla.

Střední část trávicí soustavy hmyzu (mezenteron) se při příjmu potravy může značně roztáhnout a buňky jeho stěny jsou tak vystaveny silným tlakům. Ukázalo se, že zvláštní typ progenitorových buněk ve střevní stěně banánové mušky obsahuje speciální iontový kanál Piezo otevírající se právě při roztažení nebo zmáčknutí tkáně. Otevřeným kanálem do buňky následně proudí vápenaté ionty, které posléze (skrze signalizační kaskádu Notch) vyvolávají diferenciaci buňky. Ve výsledku se pak záložník promění v tzv. enteroendokrinní buňku, která sekretuje četné signální molekuly.

Některé buňky tedy začnou podávat výkony teprve pod tlakem. Zatím víme o takových výtečnících z trávicí soustavy hmyzu, je ale docela dobře možné, že se podobných objevů dočkáme i v mechanicky namáhaných tkáních obratlovců, jako jsou plíce nebo sval.

L. Heet al., Nature, 2018, DOI: 10.1038/nature25744