Proč chodit po horách raději pěšky

Potřeba dopravy osob a materiálu si žádá budování dopravní infrastruktury především v podobě silniční sítě, která v dnešní době vede prakticky všude. Negativních dopadů tohoto počínání na životní prostředí a jeho složky je řada. Výstavba silnic mechanicky narušuje a fragmentuje stanoviště, mění hydrologické i půdní parametry, ovlivňuje živinové poměry a šíří další antropogenní vlivy.

Budování silnic se nevyhýbá ani obtížně přístupným místům v nejvyšších horských polohách, které zpravidla patří mezi přírodovědecky nejhodnotnější území a hostí výjimečné skupiny druhů. Právě v horách, kde silnice procházejí strmými klimatickými gradienty na krátkých vzdálenostech, mohou svou přítomností mnohem výrazněji ovlivňovat změny ve vegetaci, než je tomu v nížinách. Silnice představují specifický liniový biotop, podél kterého se díky změněným podmínkám prostředí mnohé rostlinné druhy snadno a rychle šíří. Snadněji proto mohou reagovat na klimatické změny svou migrací do vyšších nadmořských výšek. Bohužel stejným způsobem dochází ke snadnějšímu pronikání i nepůvodních rostlinných druhů z nížin. Příležitost dostávají obvykle druhy, jež jsou svázány s pozměněnou dostupností minerálních látek. Přinejmenším v bezprostředním okolí silnic totiž panují zcela odlišné živinové poměry. Důsledky mohou být dalekosáhlé, jak bylo dokumentováno již v osmdesátých letech i v nejvyšších polohách ČR, nad horní hranicí lesa v Krkonoších.

V alpínských trávnících zde přirozeně roste violka sudetská (Viola lutea subsp. sudetica), v ČR silně ohrožený druh. Její mnohem známější příbuzná violka trojbarevná (Viola tricolor subsp. tricolor) roste převážně v blízkosti komunikací a sídlišť přibližně do nadmořské výšky 700 m n. m. Právě tento běžný druh byl zřejmě zavlečen s vápencovou drtí na výstavbu cest do oblasti Zadních Rennereovek. Podmínkou tedy byla existence silniční sítě a jiné poměry minerálních látek v substrátu. Důsledkem byla nejen přítomnost nepůvodního druhu v novém prostředí, ale i vzájemné křížení obou příbuzných druhů. Během krátké doby vznikli kříženci, kteří na první pohled upoutávali netradičními tvary a kombinací barev. Vlivem člověka tak došlo k mezidruhové hybridizaci a proniknutí genetického materiálu z violky trojbarevné do genofondu violky sudetské.

Jak je vidět, okrajů silnic je nanejvýš žádoucí si dobře všímat. Mohou sloužit jako důležitý kontrolní systém včasného odhalení stěhování rostlinných druhů nejen v horách. Ale přesto bychom si ušetřili spoustu potíží, kdybychom alespoň do hor chodili převážně po svých.

Ecography 40, 353–364, 2017, DOI: 10.1111/ecog.02200; Folia Geobotanica 31, 219–244