i

Aktuální číslo:

2018/6

Téma měsíce:

Komunikace

Ekosystém v teorii a praxi ochrany přírody

Honosný pohřeb se (prozatím) nekoná
 |  4. 6. 2018
 |  Vesmír 97, 372, 2018/6

Před více než patnácti lety se na stránkách Vesmíru1) vedla debata o tom, zda je, či není pojetí ekosystému zastaralé a překonané. Podnětem k tomu se stal článek amerického ekologa Richarda O’Neilla, pokládající provokativní, ale legitimní otázku, zda již nenastal čas ekosystém pohřbít.2) Koncept ekosystému, tedy souboru všech organismů a celého neživého prostředí v určitém časoprostoru, a zejména složitých vzájemných vztahů mezi jeho složkami, v sobě ukrývá nedostatky, nad nimiž nelze mávnout rukou. Ukazuje se však, že smuteční tryzna za jeden ze základních pojmů ekologie a ochranářské biologie by byla, alespoň z pohledu ochrany přírody, poněkud předčasná.

Plynoucí příroda

Klasická ekologie ovlivněná teorií systémů zastávala názor, že ekosystémy jsou obvykle v těsné, předem určitelné a předvídatelné dlouhodobé rovnováze s nejrůznějšími činiteli vnějšího prostředí. Pouze málokdy ji narušují rozmanité zásahy z vnějšího prostředí, ať už přírodní, nebo způsobené člověkem. Disturbance v tomto pojetí ovlivňují ekosystémy téměř vždy negativně. Hlavním zaklínadlem ochrany přírody se v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století proto stalo, spolu s ochranou genofondu a hrozbou vyčerpání zdrojů, dosažení ideální „rovnováhy v přírodě“.

Dnes víme, že ekosystémy se nacházejí v rovnovážném stavu spíše vzácně a časově omezeně. Podléhají neustálým, často jen obtížně předvídatelným změnám a opakované disturbance patří v přírodě k zcela základním procesům. Konečný stav ekosystému, který by se dal jednou provždy zachovat, vlastně neexistuje. Z tohoto důvodu vychyluje jakákoli změna směřování ekosystému jeho složení i strukturu. Události, k nimž v ekosystému dochází, se přenášejí prostřednictvím jeho jednotlivých hladin s různě velkým zpožděním, šumem či zesilováním. Ekosystém se proto může po určité disturbanci vyvíjet různými směry.

Nyní vidíte 30 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ekologie a životní prostředí

O autorovi

Jan Plesník

RNDr. Jan Plesník, CSc., (*1960) vystudoval systematickou biologii a ekologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, působí v Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR, kde se zaměřuje na teoretické a praktické otázky péče o biodiverzitu. Vyučuje na přírodovědeckých fakultách UK v Praze, UP v Olomouci a OU v Ostravě a na České zemědělské univerzitě v Praze.
Plesník Jan

Doporučujeme

Tři sestry postmoderních válek

Tři sestry postmoderních válek

Eva Bobůrková  |  4. 6. 2018
Mohli to být i vaši sousedi, ale teď to jsou váleční zabijáci. Proč jdou tito chlapi do války? Jiní muži jdou zase vydělávat do ciziny a v rodné...
Tajná služba hlásí

Tajná služba hlásí

Tereza Petrusková  |  4. 6. 2018
Nepochybně i teď, kdy čtete tyto řádky, někdo ve vaší blízkosti odposlouchává. Nemusí to být nutně policie, podezřívající vás z organizovaného...
Neznámá tvář molekul života

Neznámá tvář molekul života

Ondřej Vrtiška  |  4. 6. 2018
Vztah nukleových kyselin a proteinů je podle středoškolských učebnic poměrně prostý. DNA nese dědičnou informaci, RNA je její poslíček a proteiny...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné