Bičovec jde domů
| 4. 6. 2018Bičovci (Amblypygi) jsou relativně malá skupina pavoukovců s více než dvěma sty druhů obývající tropy a subtropy. Typické je pro ně silně zploštělé tělo, robustní raptorická neboli loupeživá makadla, kterými mohou chytat kořist, a extrémně protažené končetiny prvního páru, které připomínají biče. Pro jejich zploštělé tělo a schopnost rychle běhat do všech stran se jim v češtině občas říká i krabovci.
Bičovci tráví většinu času v úkrytu pod kůrou, v dutinách stromů, ve štěrbinách či pod kameny a v noci se vydávají na lov. Recentní studie dokazují jejich silnou věrnost svému úkrytu. Jak jsou schopni najít cestu domů? Američtí psychologové a zoologové se rozhodli zjistit, které smysly jsou pro hledání cesty důležité. V úvahu připadal zrak anebo čich s hmatem. Na konci jejich bičů čili anténovitě protáhlých prvních noh je hodně různých receptorů. Jedna z těchto senzil zpracovává pachové podněty a nenachází se nikde jinde na těle. Vědci se zaměřili na bičovce hladkočelého (Paraphrynus laevifrons), poměrně velký druh s šířkou těla 1,5 až 2 cm. V kostarickém pralese jich na třicet vybavili vysílačkami, aby mohli telemetricky analyzovat jejich pohyb v terénu. Některým pomocí laku na nehty vyřadili z funkce zrak, jiným konečky jejich bičů (lakem na nehty nebo jejich odstřižením). Takto připravené bičovce vypustili 10 m od stromu s jejich úkrytem a sledovali, kdo a kdy se vrátí domů. Bičovci s vyřazeným čichem byli zcela bezradní a jejich pohyb v terénu v následujících dnech byl jednoduše chaotický. Naproti tomu ztráta zraku jejich schopnost vracet se nijak neovlivnila a bičovci se hned vydali správným směrem (přestože jim cesta trvala více dní), stejně jako kontrolní skupina bez hendikepu.
Pro srovnání s lidským měřítkem: představte si, že vás někdo v noci ve vašem bytě na sídlišti chytí, přesune o jeden kilometr a sleduje, zda se vrátíte domů. Pokud by vás oslepil, byl by to pro vás zřejmě vážný problém, nicméně se zacpaným nosem byste to nejspíš zvládli. Což může připadat bičovcům jako fantastický a neuvěřitelný výkon.
V. P. Bingman et al., J. Exper. Biol., DOI: 10.1242/jeb.149823
Ke stažení
- článek ve formátu pdf [483,73 kB]