Na druhou stranu

Jazykový koutek sleduji se zájmem, četl jsem i Spojky podle Péti Bajzy (Vesmír 96, 736, 2017/12). Překvapilo mě použité spojení „…malý počet; na druhou stranu jsou tyto výrazy…“. Myslím, že správně je tvar „na druhé straně“. Pokud mě paměť neklame, zmíněný tvar se začal vyskytovat přibližně před 25 roky, velmi často jej používala paní Petra Buzková. Nevím, jestli je to její vynález, ale užívání tohoto obratu se potom velmi rozšířilo. Nemyslím, že je to šťastné.

ptá se Ladislav Řeháček, Volfířov

odpovídá Barbora Štěpánková, Ústav pro jazyk český AV ČR;

Spojení na druhou stranu (stejně jako na druhé straně) uvozující protikladné tvrzení se používá jak samostatně, tak ve spojení s uvozením první části konfrontačního spojení na jednu stranu (na jedné straně); v této delší podobě je spojení popsáno v některých jazykových příručkách. Obě varianty – tj. variantu využívající 4. pád i variantu využívající 6. pád – považuji v současnosti za neutrální, stylově nepříznakové.

Ve stávajících slovnících se objevuje jen varianta s 6. pádem, což by podporovalo teorii, že varianta využívající 4. pád je novější (vzhledem ke stáří slovníků). Ve Slovníku spisovného jazyka českého (1960–1971) zároveň vidíme zapsanou i variantu z jedné strany – z druhé strany, která se dnes už jako spojovací výraz téměř nepoužívá, avšak naznačuje, že v této oblasti dochází v průběhu času k posunům v užívání.