Co se stále nedaří

Ad Vesmír 97, 90, 2018/2

Děkuji za komplexně pojatý příspěvek o ochraně přírody v ČR. Přestože chápu, že v takto omezeném rozsahu zdaleka není prostor věnovat se všem aspektům institucionální ochrany přírody v ČR, i tak mě udivilo, že v odstavci „Co se stále nedaří“ zcela chybí zmínka o (ne)naplňování projektu ÚSES (Územní systém ekologické stability, pozn. red.), resp. jeho podstaty. Jak je z článku patrné, ochrana a snad i management VZCHÚ (Velkoplošných zvláště chráněných území, pozn. red.) je u nás na úrovni evropské špičky. Nicméně systematická tvorba nových či alespoň důsledná ochrana stávajících biokoridorů, které by přírodě blízká biocentra ve VZCHÚ propojovaly, v podstatě neexistují (tedy s výjimkou dálničních přechodů, v drtivé většině ovšem nefunkčních). Transfer genů je tak ve stále unifikovanější a méně prostupné české krajině velmi omezen. Nemluvě o tom, že biokoridory plní v krajině další významné ekosystémové služby (snižují erozi, a tím i omezují nežádoucí projevy bleskových povodní, zvyšují retenci vody v krajině, snižují prašnost, sekvestrují uhlík, posilují krajinný ráz atd.). Chystá státní ochrana přírody v tomto směru nějaký stimul pro hospodáře v krajině, anebo klíčovým nástrojem zůstane Společná zemědělská politika, jejíž nastavení je v ČR přinejlepším diskutabilní?

Jiří Lehejček, UTB Zlín

Odpověď autora: Máte pravdu, že se článek v daném rozsahu nemohl zabývat všemi problémy naší krajiny a péče o ni. Zaměřil jsem jej především na institucionální zajištění a ve zkratce pouze na témata bezprostředně navazující, kam patří i ekologické sítě obecně. Váš názor však rámcově sdílím. Z více důvodů to dosud byla, až na čestné výjimky, tak trochu promarněná šance.

Realizace konceptu ÚSES, tedy plány, projekty a samotná realizace, se potýkala a potýká s řadou problémů již od ustanovení ÚSES v zákoně o ochraně přírody a krajiny v roce 1992 (nesrovnalosti mezi zákonem a prováděcí vyhláškou odrážející i změnu kompetencí mezi MŽP a MMR). Plány ÚSES byly tvořeny často nekvalitně, s řadou chyb, a nebyly vždy vhodným podkladem pro projekty a realizaci. To se částečně zlepšilo zakotvením nadregionálního a regionálního ÚSES v zásadách územního rozvoje krajů a částečně i s probíhajícími pozemkovými úpravami. Podařilo se také zakotvit podporu realizace ÚSES do dotačních programů v gesci MŽP, zejména Operačního programu Životní prostředí. Programy zemědělské politiky jsou v tomto ohledu eufemisticky řečeno velmi málo efektivní a jejich nastavení je opravdu problematické.

Samotná realizace je komplikovaná z důvodu nedostatku vhodných pozemků či neochoty vlastníků skladebné prvky ÚSES realizovat. I při možné až 100% finanční podpoře ze strany státu na realizaci ÚSES se projekty iniciují obtížně.

AOPK ČR se také intenzivně zabývá otázkou migrací druhů, zpracovala projekt „Komplexní přístup k ochraně fauny terestrických ekosystémů před fragmentací krajiny v ČR“ a metodiku ochrany biotopu zvláště chráněných druhů; oboje s ÚSES přímo souvisí. Zároveň se AOPK ČR snaží do vymezování a realizace ÚSES prosadit ve větší míře biologický aspekt, aby ÚSES více reflektoval potřeby ochrany přírody.

Tedy přestože realizace ÚSES jde pomalu a překonává řadu problémů, domnívám se, že zejména několik nedávných kroků by mělo napomoci k tomu, aby se ÚSES mohl stát základem funkční ekologické sítě v ČR. Této problematice bychom se rádi podrobněji věnovali v některém z budoucích článků.

František Pelc, AOPK ČR

příspěvek byl redakčně krácen a upraven