Podmořský svět indiánů amerického severozápadu

Zdánlivě nekonečný Tichý oceán byl pro domorodce amerického Severozápadu nejen zdrojem živobytí, prostředkem k cestování, ale podobně jako pro jiné přímořské národy též základem legend a mýtů.

Americkým severozápadem se všeobecně rozumí pás pobřeží oddělený od pevniny hřebenem vysokých hor, které se táhnou od jihovýchodní Aljašky až k pobřeží amerického státu Washington. K americkému Severozápadu patří i tisíce ostrovů. Byl domovem mnoha indiánských kmenů (obr. 7), které využívaly bohatství oceánu k svému životu. Ačkoliv pobřežní národy mluvily několika odlišnými jazyky, měly příbuznou kulturu i náboženskou ideologii. Ta zahrnovala víru v život pod mořskou hladinou. A nešlo jen o známé mořské živočichy, ale i o řadu mytologických stvoření, která se mohla v představách jednotlivých kmenů poněkud lišit, i když základní motivy byly v podstatě společné.

Snad nejpropracovanější podmořskou „věrouku“ měli Kwakiutlové (kteří sami sebe nazývají Kwakwaka‘wakw). Žili na východní straně ostrova Vancouver a na přilehlém pevninském pobřeží dnešní Britské Kolumbie (Kanada). Vynikali řezbářským uměním a bohatou mytologií. Často vysoce abstraktní umění se projevovalo nejen na monumentálních objektech, jako jsou totemové a domovní sloupy, ale též na menších rituálních předmětech – například na obřadních maskách, kde detaily dosáhly takřka barokního provedení.

Neobyčejná maska Divoké ženy z moře je ozdobena stylizovaným mořským ježkem a hojností lidských vlasů, které částečně zakrývají její takřka neskutečný obličej. Kmen Kwakiutlů, Campbell River Museum, Britská Kolumbie, Kanada.Snímek Stanislav Chládek

Maska zlovolné podmořské bytosti, pána větrů a bouří, Yagise. Maska je zdobená rozcupovanou tújovou kůrou a pláty mědi s odkazem na bohatství podmořského světa.Snímek Stanislav Chládek

Obludná chobotnice, snad právě ta, která unesla Siwidiho do podmořského světa. Může to být jedna z metamorfóz Kumugwe’ho. Kmen Kwakiutlů, Campbell River Museum, Britská Kolumbie, Kanada.Snímek Stanislav Chládek

Panteon amerického severozápadu

Tato maska Divoké ženy z moře nejvíc šokuje z celé sbírky „Dobrodružství Siwidiho“. Do jejích bohatých vlasů z rozcupované tújové kůry je vpleteno několik ornamentů s distinkčně mořským charakterem: obří mořský ježek, mořské okurky a červená rybka se žlutýma očima. Druhý mořský ježek je umístěn na ústech příšery. Obličej je vyveden v nápadných barvách a z vlasů tvora visí provazy, snad znázorňující mořské hady. Kmen Kwakiutlů, Campbell River Museum, Britská Kolumbie, Kanada.Snímek Stanislav Chládek

Bezedný oceán byl domovem mnohých mořských zvířat, některých údajně podobných lidem. Například o kosatkách (v indiánských legendách zvaných „černá ryba“; obr. 8), které byly významným heraldickým symbolem pro všechny kmeny, se věřilo, že žily v hlubinách moře ve vesnicích podobných lidským. Když byly kosatky doma, svlékly si svoji černou a bílou kůži a pak vypadaly jako lidé, i když obřích rozměrů. Všechny domorodé národy amerického Severozápadu věřily, že podmořský svět má svého náčelníka. Kwakiutlové a jejich severní sousedé Nuxálkové (známí také pod jménem Bella Kúlové) ho nazývali Kumugwe’¹⁾  (Komokwa, Q’umukwa; obr. 6 a na obálce). Haidové, jejichž domovem byly Ostrovy královny Charlotty a jižní část Ostrova prince z Walesu, nazývaly vládce podmořského světa Taangghwanlaana (což lze zjednodušeně přeložit jako Jeden z moře). Tlingitové, veliký nejsevernější kmen severozápadních indiánů, také měli svého podmořského vládce, kterému říkali Gonakadet čili Náčelník mořských příšer.

Vládce podmořské říše byl zosobněním oceánu; byl nestálý a nevypočitatelný. Jak se měnily jeho vrtošivé nálady, tak se klidný oceán mohl během několik minut proměnit ve smrtící past pro posádky kanoí. Společnou charakteristikou mořských vládců bylo veliké bohatství. Tomu lze porozumět, uvědomíme-li si, že indiánské národy odvozovaly většinu svého „bohatství“ z moře, jež bylo jejich živitelem. Proto se domnívaly, že největší symbol bohatství – „měď“ – také plynula z moře a podmořský vládce toto bohatství kontroloval.²⁾ Jednou za čas se stalo, že podmořský vládce nechal část svých pokladů odplavit, a domorodci našli na plážích měď, dar z moře od Kumugwe’ho.

Díky svému spojení s bohatstvím v podobě mědi byl někdy Kumugwe’ nazýván „Stvořitel mědi“. Proto byl na některých maskách zpodobňován s pláty mědi na obličeji (obr. 11). Dům, ve kterém žil, byl rovněž vybudován z mědi s výjimkou sloupů a krovů, které tvořili živí lvouni (obr. 10). Legenda pravila, že Kumugwe’ho dům byl dosažitelný na kanoi, jestliže odvážlivec proplul mořskou jeskyní, ve které běsnil příliv. Takové jeskyni se říkalo „brána do podsvětí“ (obr. 9). V této legendě nacházíme spojení mezi podmořským světem a podsvětím, které nebylo dříve patrné.³⁾

Kosatka v průlivu Straits of Georgia.Snímek © Rob Avery, s laskavým svolením.

Gonakadet, vládnoucí podmořská příšera v mytologii Tlingitů, podle legendy rozdával bohatství vybraným osobnostem a žil v mořských vírech pod útesy v ústí řeky Nass na jih od tlingitského území. Kumugwe’ žil ve svém měděném paláci, přísně střeženém nadpřirozeným ptákem Khenkho⁴⁾ (obr. 13) a se svou ženou Talio (také zvanou „Žena stvořitele mědi“, Tlakwakioayokwa). Talio byla původně žena aristokratického původu, dokud ji Kumugwe’ neunesl a nepřeměnil do nadpřirozeného stavu. Kumugwe’ byl též „Pán tuleňů“ a vládl veškeré vodní zvířeně. Do ní patří i mytologičtí mořští medvědi, mořští havrani, mořští orlové atd. (obr. 13). Jeho osobními strážci byly velké chobotnice (obr. 5) a kosatky (obr. 8). Podle legend se Kumugwe’ dokázal sám přeměnit v obrovskou chobotnici nebo i ve skalisko. Říkalo se, že jeho hlava je tak veliká, že vypadá jako ostrov. A tak se jednoho dne potáplice posadila na jeho napůl ponořenou hlavu, domnívajíc se, že je to ostrov. Tak bývá často s Kumugwe’m zpodobňována i na maskách (obr. 16).

Maska žraloka Ostrouna s nápadnou řadou zubů. Čelisti masky jsou montované na pantech a dají se během obřadu ovládat šňůrou. Kmen Kwakiutlů, Campbell River Museum, Britská Kolumbie, Kanada.Snímek Stanislav Chládek

Maska vládce podmořského světa Kumugwe’ho má spíš rybí než lidské rysy, je ozdobena „vousem“ z rozcupované tújové kůry. „Rohy“ na hlavě by mohly značit chapadla chobotnice. Malá postava mezi nimi může zpodobňovat Siwidiho, hrdinu, který navštívil podmořskou říši. Kmen Kwakiutlů, Campbell River Museum, Britská Kolumbie, Kanada.Snímek Stanislav Chládek

Nadpřirozené bytosti jsou často nepředvídatelné a někdy benevolentní či naopak zlovolné. Kumugwe’ většinou odměňoval statečné, kteří se odvážili navštívit jeho říši. Byl údajně schopen předvídat budoucnost a uzdravovat nemocné; ovládal příliv, odliv a bouře. Podle toho, jakou měl náladu, dokázal zvednout náhlé větry, které převracely kanoe. Jedna pověst zmiňuje, že mu obzvláště chutnaly lidské oči, které polykal jako planá jablka. Na maskách Kwakiutlů a Nuxálků je znázorněn spíš jako vodní bytost než člověk (obr. 6, 16 a na obálce). Někdy je spojován s další mořskou příšerou z bohatého panteonu nadpřirozených bytostí severozápadního pobřeží, Sisiutlem.⁵⁾

Mořský kajak, na němž autor projíždí mořskou jeskyni s pulzujícím přílivem. Podobné jeskyně s dravou vodou uvnitř byly údajně vstupem do mořské říše Kumugwe’ho. Snímek by pořízen z videozáznamu nafilmovaného videokamerou namontovanou na palubě kajaku. Mořská jeskyně v útesu poblíž Cape Beale na západním pobřeží ostrova Vancouver, Britská Kolumbie.Snímek Stanislav Chládek

Mapka severozápadního pobřeží Severní Ameriky s vyznačením území jednotlivých indiánských kmenů.

V mořských hlubinách číhaly i další příšery, které mohly škodit lidem, zejména těm, co se vydali na kanoích na moře. K nim patří například Yagis, jehož maska má sice lidské rysy (obr. 4), ale dovedl způsobit mořské bouře, vlny a nebezpečné víry. Na jeho počínání zřejmě čekal zloduch Pugwis („Divoký muž z moře“) s tváří ryby, který shromažďoval duše utopených. Jinou zlomocnou stvůrou byl Iakim, který převracel a požíral kanoe i s posádkou. Kwakiutlové též rozpoznávali obludu zvanou poeticky „Sběratel duchů utopených“, jež se mohla proměňovat na velrybu, žraloka či chobotnici a v této formě pročesávala mořské dno, aby našla utopené. Těm pak ukradla jejich duše, které mučila. Dalším pozoruhodným členem podmořské družiny byla „Divoká žena z moře“ (obr. 1 a 2). Zdá se být mořskou obdobou známé lesní divoženky Dzunukwa⁶⁾ a zřejmě měla její vlastnosti, i když nevíme přesně, jaké zlé skutky páchala pod vodou. Panoptikum mořských příšer doplňovala různá mořská zvířata, jejichž masky (obr. 3) jsou vyvedeny v typickém „severozápadním stylu“ – žraloci, platýsi, tuleni, lvouni, vranky atd. Mnoho mytologických stvoření je znázorněno na maskách se symbolickými rohy, což implikovalo jejich nadpřirozený status.

Opěrné sloupy v podmořském domě údajně tvořili živí lvouni. Tyto sloupy, vyřezané do podoby lvounů, stály původně uvnitř „velkého domu“ (Gukwdzi) Kwakiutlů v Quatsino Sound v Britské Kolumbii v Kanadě. Museum of Antropology, University of British Columbia, Vancouver, Britská Kolumbie, Kanada.Snímek Stanislav Chládek

Legenda o Siwidim

Maska Kumugwe’ho jako „stvořitele mědi“. Kmen Kwakiutlů, Kwakiutl Gallery, Campbell River, Britská Kolumbie, Kanada.Snímek Stanislav Chládek

Podle pověstí se řadě smrtelníků podařilo navštívit Kumugwe’ho podmořskou říší. Legendy poněkud připomínají (aniž bychom implikovali jakoukoliv souvislost) cesty keltských hrdinů do podsvětí. Nejznámější je příběh mladého náčelníkova syna jménem Siwidi. Podle jedné verze byl Siwidi mladý chlapec, který příliš neposlouchal rodiče, když ho varovali, aby se nepotloukal po pláži. Poblíž pláže údajně číhala obludná chobotnice, snad sám Kumugwe’. Jednoho dne si Siwidi hrál na pláži a spláchla ho velká vlna. Náhle byl v podmořském světě. S překvapením zjistil, že je schopen dýchat i tři metry pod vodou. Podle druhé verze byl mladý Siwidi adeptem na funkci náčelníka skupiny Kwakiutlů. To vzbudilo žárlivost jeho strýce a bratrance, neboť Siwidi byl příliš mladý. Pod slibem, že se vydají na lov tuleňů, ho vylákali na neobydlený ostrov, kde jej brutálně zbili a ponechali na břehu zemřít. Jak ležel nemohoucí Siwidi na skále, náhle cítil, že ho neznámá síla vyzvedla a odvezla na dno oceánu do Kumugwe’ho říše. Možná že ho tam zavezla kouzelná kosatka („černá ryba“), jak je znázorněno na nádherném totemovém sloupu, který dnes stojí ve Stanleyově parku ve městě Vancouver v Britské Kolumbii. K podobnému závěru vede krásná dřevěná miska ve tvaru kosatky s lidskou hlavou. Hlava Siwidiho je vyřezána na její hřbetní ploutvi. Téma artefaktu naznačuje, že kosatka byla přeměněna v magickou kanoi, která dovezla mladíka do podmořské říše čili do podsvětí. Siwidi v podmořské říši zůstal několik let a Kumugwe’ ho dokonce adoptoval jako syna. Během svého pobytu se setkal s mnohými nadpřirozenými tvory. Po čase ho přepadl stesk a chtěl se z mořské říše vrátit domů. Kumugwe’ mu nejen dal mnoho darů (měď, pokrývky ap.), ale dokonce mu dal právo používat masky podmořských nadpřirozených stvoření k ceremoniím společně s písněmi a tanci. Toto privilegium se pak stalo zdrojem Siwidiho takřka čarovné moci. Celý mystický soubor (masky, tance, písně) Kwakiutlové nazývali Tlugwe (nebo Tlokwe) a stal se rodinným pokladem. Generace Siwidiho potomků ho úzkostlivě opatrovala a používala k obřadům, které znovu přehrávaly dobrodružství jejich slavného předka.⁷⁾

Dvě nadpřirozené bytosti z podmořského světa: „strážce bran“, pták Khenkho, s hřívou z rozcupované tújové kůry a planoucími nozdrami (vpravo nahoře) a mořský orel (stojící uprostřed) se zobákem opatřeným ostny, s hřívou z rozcupované tújové kůry a s tvorem na zádech připomínajícím želvu. Kmen Kwakiutlů, Campbell River Museum, Britská Kolumbie, Kanada.Snímek Stanislav Chládek

Ornament na domě ve tvaru netvora Sisiutla, dvouhlavého plaza. Kmen Kwakiutlů, zhotoveno r. 1927. Detroit Institute of Art, Detroit, Michigan, USA.Snímek Stanislav Chládek

Obřady

Kwakiutlové konali další zimní obřad, zvaný Dhuwlaxa (nebo Dluwulaxa); jméno lze volně přeložit jako „Návrat z nebes“. Tento taneční rituál zřejmě zdědili od severních sousedů Heiltsuků,⁸⁾ s kterými byli v čilém kontaktu. V představení hráli účinkující své předky, kteří podnikli obtížnou cestu do světa duchů.⁹⁾ Odtud se vrátili a přinesli znalost tanců, písní a odznaky moci, které obdrželi od duchů a které se vztahovaly k určitému rituálu. Kwakiutlové používali masky podmořských nadpřirozených bytostí v obřadu, který mohl být podobný Siwidiho dobrodružstvím. Podmořský vládce Kumugwe’ v něm vyžadoval loajalitu všech podmořských tvorů. Jednou jeho podobou mohla být vranka (obr. 17) nebo jiné mořské stvoření s žábrami, šupinami či chapadly (obr. 15).

Tepaný štít z mědi, zvaný indiány „měď“. Tyto měděné předměty byly pro indiány severozápadního pobřeží symbolem bohatství. Kmen Kwakiutlů, Peabodyho muzeum na Harvardově univerzitě, Cambridge, Massachusetts, USA.Snímek Stanislav Chládek

Maska Kumugwe’ho s rohy, které představují chapadla chobotnice. Maska naznačuje jeho proměnu v chobotnici. Kmen Kwakiutlů, Museum of Antropology, University of British Columbia, Vancouver, Britská Kolumbie, Kanada.Snímek Stanislav Chládek

Ostatní národy severozápadního tichomořského pobřeží měly panteon nadpřirozených podmořských tvorů podobný, i když možná ne tak propracovaný jako Kwakiutlové. Například Haidové z Ostrovů královny Charlotty věřili v postavu zvanou Gaggid. Tento divoký muž byl vlastně transformovaný duch utopeného nebo člověka, který téměř umřel podchlazením po převržení kanoe na moři. Jeho osud byl neveselý. Poté, co se zbláznil, přežíval mizerným životem na plážích a v jeskyních. V pozdějším stadiu měl obličej plný zabodnutých ostnů z mořských ježků, jimiž se živil. Tlingitové znali podobného tvora. Říkali mu Kushdaka. Národ Nutků (Vesmír 93, 642, 2014/11) měl svoji podmořskou příšeru Pookmis, která chytala duše utopených a měnila je v nebezpečné duchy.

Z výčtu nadpřirozených stvoření, která se vrhala na duše utopených (Iakim, Pugwis, Sběratel duchů utopených, Gaggid, Pookmis), je patrné zaujetí osudem, jenž čekal utopené v moři. Utonutí se považovalo za nejhorší druh smrti, protože mrtvá těla obvykle zmizela v moři a nemohla být pohřbena s patřičnými obřady. Často je pak zajali mocní a zlomyslní podmořští tvorové a proměnili je v ubohé potulné duchy, kteří mohli škodit i svým bližním.

Ze všech legend domorodců severozápadního tichomořského pobřeží číší intimní znalost moře a mořských tvorů a hlavně úcta a bázeň k nemilosrdnému oceánu. Moře americkým severozápadním indiánům nejen poskytovalo obživu a umožňovalo relativně snadný způsob života, ale bylo pro ně i neustálou hrozbou. Mytologie indiánů tuto skutečnost odrážela.

Maska Kumugwe’ho s figurínou potáplice na hlavě. Ačkoliv jeho tvář vzdáleně připomíná lidskou, tělo s ploutvemi a ocasem je rozhodně rybí či tulení. Dva rohy, zřejmě chapadla chobotnice, a druhá, snad lidská hlava dodávají příšeře vzhled z jiného světa. Kmen Kwakiutlů, National Museum of American Indians, Washington, D.C., USA.Snímek Stanislav Chládek

Figurínu vranky používali Heiltsukové a Kwakiutlové při obřadu „návrat z nebes“ pravděpodobně jako znázornění Kumugwe’ho. Kmen Kwakiutlů, Museum of Antropology, University of British Columbia, Vancouver, Britská Kolumbie, Kanada.Snímek Stanislav Chládek