Indiánští lovci velryb

Američtí domorodci ze severozápadního Pacifiku se odedávna zabývali lovem velryb z malých člunů. Inupiaqové čili Inuiti z pobřeží severní Aljašky lovili velryby z člunů potažených kůží zvaných umiak, jež ovládala posádka 7–10 mužů. Používali masivní kloubové harpuny (obr. 2), které od nich později převzali bílí velrybáři. Dále na jih a na západ lovili velryby aleutští lovci z kajaků za pomoci otrávených šipek (Vesmír 85, 662, 2006/11). Stejnou techniku používali jejich východní sousedi Alutiiqové a Čugačové, kteří obývali ostrov Kodiak a pobřeží kolem zálivu Prince Williama. Kupodivu jejich jihovýchodní sousedé, Tlingitové a Haidové, ačkoliv byli mořští lovci a používali k plavbě na moři kanoe, velryby nikdy nelovili.

Další velrybáři žili až daleko na jihu, na pobřeží ostrova Vancouver v Britské Kolumbii. Byli to Nutkové¹⁾ a jejich jižní sousedé Makahové, Kvileutové (Quileute) a Kvinaultové (Quinault) na západním pobřeží amerického státu Washington (Olympijského poloostrova). Tito indiáni používali k lovu kanoe, vydlabané z obřích cedrových kmenů, a masivní kloubové harpuny. Dva hlavní velrybářské národy, Nutkové a Makahové, byly blízce příbuzné a mluvily stejným jazykem. I jejich způsob lovu velryb a ostatní zvyky byly velmi podobné.

Původní vlast Nutků ležela v západní části ostrova Vancouver, na jih od poloostrova Brooks až k mysu Point No Point v sousedství průlivu Juan de Fuca (obr. 1). Země Makahů pak navazovala z jihu a ležela na území dnešních Spojených států (obr. 3).