Na zimu do zimy
| 3. 12. 2018Jak se vyrovnat s nevlídnými podmínkami v mimohnízdním období? Na tuto otázku odpovídá řada ptáků migrací – dálkovými přesuny typicky směrem k rovníku (tedy ne „na jih“ – tzv. jižní migranti na jižní polokouli táhnou směrem na sever) či do nižších nadmořských výšek (tzv. altitudinální migranti). Sněhule severní (Plectrophenax nivalis) má cirkumpolární rozšíření, najdeme ji i v těch klimaticky nejextrémnějších podmínkách severní polokoule: žádný jiný pěvec si nestaví hnízda blíž k severnímu pólu. Není divu, že sněhule od mrazivé a temné polární zimy prchají. Kam?
Dánsko-norský tým badatelů osadil čtyři desítky špicberských sněhulí geolokátory (Vesmír 97, 578, 2018/10). Tucet ptáků se následující rok vrátil. „Kouzelné batůžky“ prozradily, že všechny tyto sněhule táhly ze Špicberků do západní Sibiře, kde zimovaly severovýchodně od Kaspického moře. Ve stepích a polích, kde se sněhule potulovaly během zimy, panovaly průměrné teploty mezi –10 a –4 °C. Ze Špicberků na pevninu to sněhule během podzimní migrace nebraly nejkratší cestou (cca 600 km přes moře k pobřeží Skandinávie), ale vzaly to oklikou přes Novou zemi. Proč se tento drobný pěvec pachtí minimálně 1100 km nad Severním ledovým oceánem? Výhoda překvapivé delší trasy tkví v pomocném větru v zádech a nižších srážkách.
Ještě překvapivější je, že sněhule během mimohnízdního období zažívají v západosibiřských stepích ještě chladnější a proměnlivější klimatické podmínky než ty, kterým musí čelit na svých neútulných špicberských hnízdištích. Výhodou této netypické migrační strategie by mohl být únik před konkurenty. Západosibiřské stepi jsou přes zimu skutečně téměř ptákůprosté: jediní potenciální konkurenti, tedy pěvci sbírající potravu z povrchu půdy, jsou tu strnad severní a konopka žlutozobá. Na druhé straně: co čekat od extremisty, který hnízdí nejseverněji ze všech pěvců?
Snell K. R. S. et al., PLoS ONE, DOI: 10.1371/journal.pone.0202114
Ke stažení
- článek ve formátu pdf [390,92 kB]