i

Aktuální číslo:

2026/10

Téma měsíce:

Spojení

Obálka čísla

Ako prišlo ovocie k svojim farbám?

 |  3. 12. 2018
 |  Vesmír 97, 688, 2018/12

Červené jablká, fialové slivky či oranžový grep. Prečo množstvo ovocných plodov hýri takými pestrými farbami? Najčastejšie sa to vysvetľuje tým, že výrazné farby pomáhajú rastlinám upútať pozornosť rôznych živočíchov, ktoré nevedomky, po skonzumovaní chutného obalu, pomáhajú s rozširovaním v dužine ukrytých semien. Niektorí bádatelia ale žiaden podobný vzťah nenašli. Vysvetlenie bude preto o niečo zložitejšie. Vyriešiť tento rozpor by mohla pomôcť nedávno publikovaná štúdia, v ktorej vedci skúmali farbu plodov a listov 97 druhov tropických rastlín z oblasti Madagaskaru a Ugandy. Po ošetrení vplyvu fylogenézy (zdieľanej príbuznosti) a farby listov z výsledkov analýz vyplynulo, že ovocie rastlín spoliehajúcich sa na disperziu svojich semien pomocou cicavcov je o niečo zelenšie ako ovocie rastlín s vtáčími rozširovateľmi. Oproti tomu plody, ktoré patria do skupiny vtákmi šírených semien, boli červenšie ako plody prvej skupiny. Rozdiel možno vysvetliť odlišnosťami v zrakovej kapacite sledovaných skupín živočíchov – vtáky disponujú fenomenálnym tetrachromatickým videním, kým farebné videnie cicavcov za vtáčím zaostáva (je di- až trichromatické). Okrem toho, cicavce sa spoliehajú aj na mimozrakové podnety, napríklad na čuchové vnemy. Zaujímavosťou je fakt, že farba plodov a listov sa líšila hlavne v oblasti viditeľného spektra. Plody a listy rastlín si boli výrazne podobnejšie v oblasti UV spektra. To naznačuje, že sfarbenie plodov je do určitej miery závislé aj od iných, hlavne abiotických faktorov – od teploty, množstva zrážok či vlastností pôdy. Výsledná farebnosť ovocia je teda komplexným znakom podliehajúcim rôznym selekčným tlakom – od vplyvu živočíchov rozširujúcich semená až po environmentálne faktory.

K. Valenta et al., Sci. Rep., DOI: 10.1038/s41598-018-32604-x

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Botanika
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Peter Mikula

RNDr. Peter Mikula, Ph.D. (*1990) vystudoval zoologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. V současnosti působí na Fakultě životního prostředí ČZU v Praze. Zabývá se behaviorální a urbánní ekologií ptáků z makroekologické a komparativní perspektivy. V rámci postdoktorandských stáží působil na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (Fulbrightovo stipendium), Technické univerzitě v Mnichově a v Ústavu biologie obratlovců AV ČR.
Mikula Peter

Doporučujeme

Jak se bakterie oddávají sexu?

Jak se bakterie oddávají sexu? uzamčeno

Pavel Payne  |  29. 9. 2026
Srovnání bakteriálních genomů ukázalo, že homologní rekombinace je u bakterií překvapivě častá. Známé mechanismy přenosu DNA však samy o sobě...
Pravidla buněčné spolupráce

Pravidla buněčné spolupráce

Jan Černý  |  29. 9. 2026
Buňky vznikly i díky tomu, že se membránou oddělily od okolního světa. Teprve když některé z těchto hranic začaly být řízeně prostupné, objevil se...
Cesta do Tibetu jako nástroj propagandy

Cesta do Tibetu jako nástroj propagandy uzamčeno

Jarmila Ptáčková  |  29. 9. 2026
V očekávání většiny cestujících do Tibetu se pravděpodobně objevují zasněžené hory, prastaré kláštery a tmavorudá roucha buddhistických mnichů....