i

Aktuální číslo:

2024/11

Téma měsíce:

Strach

Obálka čísla

Ako prišlo ovocie k svojim farbám?

 |  3. 12. 2018
 |  Vesmír 97, 688, 2018/12

Červené jablká, fialové slivky či oranžový grep. Prečo množstvo ovocných plodov hýri takými pestrými farbami? Najčastejšie sa to vysvetľuje tým, že výrazné farby pomáhajú rastlinám upútať pozornosť rôznych živočíchov, ktoré nevedomky, po skonzumovaní chutného obalu, pomáhajú s rozširovaním v dužine ukrytých semien. Niektorí bádatelia ale žiaden podobný vzťah nenašli. Vysvetlenie bude preto o niečo zložitejšie. Vyriešiť tento rozpor by mohla pomôcť nedávno publikovaná štúdia, v ktorej vedci skúmali farbu plodov a listov 97 druhov tropických rastlín z oblasti Madagaskaru a Ugandy. Po ošetrení vplyvu fylogenézy (zdieľanej príbuznosti) a farby listov z výsledkov analýz vyplynulo, že ovocie rastlín spoliehajúcich sa na disperziu svojich semien pomocou cicavcov je o niečo zelenšie ako ovocie rastlín s vtáčími rozširovateľmi. Oproti tomu plody, ktoré patria do skupiny vtákmi šírených semien, boli červenšie ako plody prvej skupiny. Rozdiel možno vysvetliť odlišnosťami v zrakovej kapacite sledovaných skupín živočíchov – vtáky disponujú fenomenálnym tetrachromatickým videním, kým farebné videnie cicavcov za vtáčím zaostáva (je di- až trichromatické). Okrem toho, cicavce sa spoliehajú aj na mimozrakové podnety, napríklad na čuchové vnemy. Zaujímavosťou je fakt, že farba plodov a listov sa líšila hlavne v oblasti viditeľného spektra. Plody a listy rastlín si boli výrazne podobnejšie v oblasti UV spektra. To naznačuje, že sfarbenie plodov je do určitej miery závislé aj od iných, hlavne abiotických faktorov – od teploty, množstva zrážok či vlastností pôdy. Výsledná farebnosť ovocia je teda komplexným znakom podliehajúcim rôznym selekčným tlakom – od vplyvu živočíchov rozširujúcich semená až po environmentálne faktory.

K. Valenta et al., Sci. Rep., DOI: 10.1038/s41598-018-32604-x

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Botanika
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Peter Mikula

RNDr. Peter Mikula, Ph.D., (*1990) vystudoval zoologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. V současnosti působí v Ústavu biologie obratlovců AV ČR. Zabývá se behaviorální ekologií ptáků z makroekologické a komparativní perspektivy. Od října 2022 do března 2023 působil v rámci Fulbrightova stipendia na katedře ekologie na evoluční biologie Kalifornské univerzity v Los Angeles.
Mikula Peter

Doporučujeme

Se štírem na štíru

Se štírem na štíru

Daniel Frynta, Iveta Štolhoferová  |  4. 11. 2024
Člověk každý rok zabije kolem 80 milionů žraloků. Za stejnou dobu žraloci napadnou 80 lidí. Z tohoto srovnání je zřejmé, kdo by se měl koho bát,...
Ustrašená společnost

Ustrašená společnost uzamčeno

Jan Červenka  |  4. 11. 2024
Strach je přirozeným, evolucí vybroušeným obranným sebezáchovným mechanismem. Reagujeme jím na bezprostřední ohrožení, které nás připravuje buď na...
Mláďata na cizí účet

Mláďata na cizí účet uzamčeno

Martin Reichard  |  4. 11. 2024
Parazitismus je mezi živočichy jednou z hlavních strategií získávání zdrojů. Obvyklá představa parazitů jako malých organismů cizopasících na...