Nejrozsáhlejší migrace světa

Každý podvečer, kdy se pod mořskou hladinou zešeří, se dá do pohybu hladová horda. Nejrůznější skupiny živočichů, počínaje planktonními filtrátory živícími se mikroskopickými řasami přes dravé medúzy nebo ploutvenky až po drobné ryby, zamíří z chladných hloubek vzhůru do teplejších vrstev. Opačným směrem vyrážejí za rozbřesku – s přibývajícím světlem mizí zpět do temnějších hlubin, často o několik set metrů níže. Planktonní živočichové, o nichž se mnozí lidé domnívají, že se jen vznášejí ve vodním sloupci, tedy každý den aktivně překonávají vzdálenosti odpovídající několika tisícinásobkům délky vlastního těla.

Diurnální vertikální migrace, tedy pravidelné změny hloubky výskytu během dne, jsou nejlépe prozkoumány u sladkovodního a mořského zooplanktonu a drobných mořských ryb. Na různých prostorových škálách od stovek metrů po milimetry je ale vykonávají i mnohé další skupiny organismů schopné aktivního pohybu, včetně planktonních řas, a dokonce i mikroskopických obyvatel dna. V případě aktivně se pohybujících řas (nejčastěji migrují bičíkovci, například obrněnky) bývá hlavním motivem přesun mezi hlubšími vrstvami, kde je dostatek limitujících živin (fosforu a dusíku), a vrstvami blíže hladině, kde je světlo nezbytné pro fotosyntézu.

Migrace býložravých filtrátorů do mělkých vod má obvykle jednoznačný důvod – v prosluněných vrstvách při hladině je světlo nezbytné pro růst fytoplanktonu, jejich potravy. Pod rouškou tmy se tedy migrující tvorové jdou nakrmit. S příchodem dne ale narůstá riziko, že padnou za oběť predátorům, kteří se při vyhledávání potravy řídí zrakem – zejména rybám. Proto je vhodné vyklidit pole a přesunout se do hloubek, kde nebezpečí predace tolik nehrozí, byť je tam nedostatek potravy a nízká teplota zpomalující růst a rozmnožování. Ani v čistých vodách bez ryb ale není radno pobývat přes den příliš blízko hladiny. Voda je totiž poměrně dobře prostupná pro ultrafialové záření, které může buňky planktonních živočichů poškodit.