Nadbytek samic zkracuje délku koitu

Mnohonožky jsou nedoceněná skupina pro behaviorální studie. Například s ohledem na samčí investice do potomstva můžeme mezi mnohonožkami najít druhy, kde samci opouštějí samice hned po páření. Dále jsou známy druhy, jejichž samci se snaží samice po páření hlídat, případně se s nimi pářit opakovaně, aby zvýšili pravděpodobnost svého otcovství. Známe však i druhy, kde samci hlídají snůšky a samice k nim přicházejí a přidávají svá vajíčka na jejich hromádky (Vesmír 94, 323, 2015/6). Celkově však mnoho informací o rozmnožování mnohonožek zatím nemáme.

Australští a novozélandští kolegové se zaměřili na sexuální život australské plochule Gigantowales chisholmi, jež dorůstá až šestiapůlcentimetrové délky, takže se s ní v laboratoři dobře pracuje. O této mnohonožce se ví, že v období rozmnožování jsou samci mnohem aktivnější, což je poměrně obvyklý stav také u našich druhů mnohonožek. Při laboratorních experimentech vědci zjistili, že větší samci mají u samic větší úspěch. Samice se totiž obvykle stočí do spirály a samec ji musí rozbalit s použitím fyzické síly, které se malým samcům spíše nedostává. Naproti tomu když už menší samec samici rozbalí, páří se s ní delší dobu, zřejmě aby vyšším počtem předaných spermií kompenzoval svůj pravděpodobný neúspěch u dalších samic. Velcí samci naopak spěchají za dalšími sexuálními dobrodružstvími. Žádný samec přitom nejevil snahu se se stejnou samicí pářit opakovaně či ji hlídat.

Samice mnohonožek, pokud je samci nehlídají, se páří s různými samci a v jedné snůšce je potomstvo různých otců. Samci se tudíž mohou snažit zvýšit počet potomků buď delším pářením s jednou samicí, nebo snahou oplodnit co největší počet samic. Výzkumníky proto zajímalo, jaký vliv má na chování samců jejich početnost. Nasbírané samce drželi v boxech buď ve skupinkách, nebo individuálně, vždy bez přístupu k samicím. Po týdnu sledovali v experimentální aréně, jak dlouho samci trvá najít samici a jak dlouho bude kopulace trvat. Samci vystavení dojmu, že početnost populace je vysoká, hledali samice podstatně rychleji a rychleji se také pářili. Naproti tomu samci držení individuálně, kteří zřejmě očekávali nízkou pravděpodobnost, že nějaké samice najdou, je hledali poněkud pomaleji. Zato se s nimi pářili o tři minuty déle, tj. téměř dvanáct minut. Očekávaná pravděpodobnost nalezení další partnerky a páření s ní tudíž významně ovlivňovala investici do stávající kopulace. Životní motto těchto australských plochulí by se tudíž dalo vyjádřit volnomyšlenkářskými slovy: „Nač ztrácet čas s jednou samicí, když je kolem spousta dalších?“

G. J. Holwell, Behav. Ecol. Sociobiol., DOI: 10.1007/s00265-016-2145-8