Paraziti ve vyjadřování

Vlastně, prostě, jako, jaksi, vole… To je výčet některých z řady slov, která jsou v mnoha promluvách považována za výrazy parazitní, plevelné nebo vycpávkové. Setkáváme se s nimi dennodenně. Jsou to slova, která můžeme ve vyjadřování postrádat, jejich vypuštění nemá na srozumitelnost projevu žádný vliv. Mluvčímu zpravidla slouží k získání času při formulování myšlenky nebo pomáhají při zaváhání. Nahrazují tak hezitační zvuky ehm, eee apod. a stejně jako ony vyplňují místa, která by jinak zůstala prázdná.

Množina těchto slov byla obohacena o slovo jakoby, kterým se to kolem nás jen hemží. Mnozí uživatelé češtiny mají obavy z negativního působení tohoto parazita a kladou si otázku, zdali je možné vůbec něco dělat pro jeho vymýcení.

Jakoby má ve své neparazitní podobě význam zdánlivosti, předstírání: tváří se jakoby vážně, ale očima se směje (jen předstírá, že je vážný). Pokud tedy budeme vnímat výpovědi mluvčího nadužívajícího slovo jakoby, aniž bychom si toto slůvko odmysleli, nabudeme dojmu, že myslí pravý opak toho, co chce ve skutečnosti říct. Po zápase jsem byl jakoby unavený – tzn., že ve skutečnosti jsem nebyl unavený, jen jsem to tak předstíral. Domluvil jsem se s ní, že se zítra jakoby uvidíme – tedy neuvidíme se, bude to jen jako. Koupili jsme jakoby nové auto – tzn. bylo nové jen zdánlivě, ve skutečnosti bylo staré.

Zaplevelování mluvy slůvkem jakoby iniciovalo vznik příležitostně utvořeného podstatného jména jakobýn, což ovšem není stoupenec revolučního hnutí za Velké francouzské revoluce v čele s Dantonem, Maratem nebo Robespierrem (to by se psalo s „í“), ale výraz pro pojmenování toho, kdo ve svých projevech nadměrně užívá slovo jakoby. V databázi Českého národního korpusu bychom pak našli i další odvozená slova: jakobýnista a jakobýnismus. Až tak se projevuje jakobýnská rozpínavost.

A co vy? Patříte mezi jakobýny, nebo vám v žilách koluje modrá royalistická krev, která se odráží ve vašem vyjadřování?