Minulost vepsaná v letokruzích

Arktida je považována za lakmusový papírek klimatických a environmentálních změn naší planety. Nejenže na ně tamní ekosystémy rychle reagují, ale dynamika Arktidy ovlivňuje i podstatnou část mírnějších šířek severní polokoule. V důsledku odlehlosti této oblasti však nemáme k dispozici dostatečně dlouhá meteorologická pozorování, která by umožnila zasadit probíhající environmentální změny do kontextu minulosti, a lépe se tak připravit na budoucí vývoj. Musíme proto studovat klimatické archivy. Již delší dobu je zájem polárníků upřen k vrtným jádrům z rozledí grónského ledovcového štítu či menších ledovcových čapek jinde v Arktidě nebo k jezerním sedimentům. V posledních desetiletích začali vědci studovat i méně nápadný, o to však hojnější archiv – keře arktické tundry (obr. 2).

Výhody zkoumání rostlin

Všechny druhy výzkumu mají svá pro a proti. Ledovcový výzkum, ač nabízí bez diskuse úchvatný exkurz do minulosti, je extrémně nákladný, ale především zdrojové oblasti jsou velmi ovlivněny samotným mikroklimatem ledovce, které globální klimatický vývoj zkresluje a zahlazuje. Pasivní prostředí jezera nebo jeho povodí reaguje na změny klimatických a environmentálních podmínek velmi pomalu. Nevýhodou studia keřů arktické tundry je zase krátkověkost rostlin, dle druhu dosahují věku desítek až několika set let (vrby žijí cca 50 až 100, olše 40 až 80, jalovce 80 až 500 let). Na druhou stranu růstová pletiva poskytují detailní subsezonní záznam (jarní a letní dřevo v letokruhu, obr. 5) a reagují rychle na změny podmínek.