i

Aktuální číslo:

2018/5

Téma měsíce:

Bolest

Minulost vepsaná v letokruzích

 |  4. 6. 2017
 |  Vesmír 96, 354, 2017/6
 |  Seriál: Arktida, 5. díl (PředchozíNásledující)

Údaje o nedávných změnách klimatu a životního prostředí můžeme vyčíst i z keřů arktické tundry.

Arktida je považována za lakmusový papírek klimatických a environmentálních změn naší planety. Nejenže na ně tamní ekosystémy rychle reagují, ale dynamika Arktidy ovlivňuje i podstatnou část mírnějších šířek severní polokoule. V důsledku odlehlosti této oblasti však nemáme k dispozici dostatečně dlouhá meteorologická pozorování, která by umožnila zasadit probíhající environmentální změny do kontextu minulosti, a lépe se tak připravit na budoucí vývoj. Musíme proto studovat klimatické archivy. Již delší dobu je zájem polárníků upřen k vrtným jádrům z rozledí grónského ledovcového štítu či menších ledovcových čapek jinde v Arktidě nebo k jezerním sedimentům. V posledních desetiletích začali vědci studovat i méně nápadný, o to však hojnější archiv – keře arktické tundry (obr. 2).

Výhody zkoumání rostlin

Všechny druhy výzkumu mají svá pro a proti. Ledovcový výzkum, ač nabízí bez diskuse úchvatný exkurz do minulosti, je extrémně nákladný, ale především zdrojové oblasti jsou velmi ovlivněny samotným mikroklimatem ledovce, které globální klimatický vývoj zkresluje a zahlazuje. Pasivní prostředí jezera nebo jeho povodí reaguje na změny klimatických a environmentálních podmínek velmi pomalu. Nevýhodou studia keřů arktické tundry je zase krátkověkost rostlin, dle druhu dosahují věku desítek až několika set let (vrby žijí cca 50 až 100, olše 40 až 80, jalovce 80 až 500 let). Na druhou stranu růstová pletiva poskytují detailní subsezonní záznam (jarní a letní dřevo v letokruhu, obr. 5) a reagují rychle na změny podmínek.

Nyní vidíte 25 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Botanika

O autorovi

Jiří Lehejček

Mgr. et Ing. Jiří Lehejček, Ph.D., (*1986) vystudoval fyzickou geografii na  Přírodovědecké fakultě UK a lesnictví na Fakultě lesnické a dřevařské ČZU. V rámci svého doktorátu se na ČZU věnoval rekonstrukci klimatu Arktidy pomocí anatomických parametrů dřevin tamní tundry. V současnosti působí v Ústavu environmentální bezpečnosti na Fakultě logistiky a krizového řízení UTB ve Zlíně. Špatně snáší vedra.
Lehejček Jiří

Doporučujeme

Na Jižní Georgii už potkana nepotkáte

Na Jižní Georgii už potkana nepotkáte

Pavel Pipek  |  12. 5. 2018
Sotva se Novozélanďané pochlubili úspěšnou eradikací myší z Ostrova protinožců (viz Vesmír 97, 264, 2018/5), přišli ochranáři z Jižní Georgie...
Ochota zabíjet

Ochota zabíjet

Marek Janáč  |  2. 5. 2018
My lidé se nevraždíme jen tak. Máme své preference při tom, koho zabít a koho ušetřit. Když už překročíme psaná i nepsaná většinová pravidla...
Antropologie bolesti

Antropologie bolesti

Martin Soukup  |  2. 5. 2018
Bolest má krom jiných hledisek i svůj antropologický rozměr. Z mezikulturního srovnání v historii i v současnosti je evidentní, že bolest je v...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné