i

Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Zítra vstanu a vybuchne supernova

 |  9. 3. 2017
 |  Vesmír 96, 164, 2017/3

Cestování zpět v čase není popřením fyzikálních zákonů. Je naopak jejich potvrzením. Astronomové dokázali úspěšně předpovědět, že se zopakuje exploze supernovy zobrazené gravitační čočkou.

Světlo se v gravitačním poli hmotných těles ohýbá. Podle Einsteina kopíruje zakřivení prostoru – to prokázal už britský astronom Arthur Eddington v roce 1919. Během úplného zatmění Slunce zaznamenal posun v poloze některých hvězd oproti jejich obvyklé pozici v době, kdy jejich světlo neprochází okolo Slunce. Bylo to první experimentální ověření fyzikálních předpovědí plynoucích z obecné teorie relativity, jež byla tehdy ještě žhavou novinkou.

Gravitační dalekohled

Ohyb světla v gravitačním poli zároveň znamená, že pokud se při pohledu od nás ocitnou dva objekty přesně v zákrytu, gravitace toho bližšího může působit jako účinná čočka – světlo vzdáleného objektu se ohýbá a soustředí směrem k nám jako do ohniska čočky. Při přesném zákrytu se vzdálený objekt zobrazí jako prstenec okolo toho bližšího. Pokud seřazení objektů není úplně přesné, obrazy toho vzdálenějšího jsou vícenásobné, často vypadají jako několik oblouků obklopujících čočku.

Albert Einstein publikoval článek popisující efekt gravitační čočky v roce 1936. Vypočítal, že obraz vzdáleného objektu se vlivem gravitační čočky zesílí, avšak uvažoval pouze o gravitačním působení hvězd. A proto v závěru svého článku [1] vyslovuje jistou skepsi ohledně možnosti pozorování. Uvažuje, že světlo hvězdy v popředí by se muselo z obrazu odstranit, aby se vzdálený objekt v jeho záři neztrácel. Vypadalo to tehdy jen na teoretickou hříčku, ale myšlenka „gravitačního dalekohledu“ byla na světě. Dnes víme, že v tomto se Einstein mýlil – běžně pozorujeme efekty gravitační čočky způsobené hvězdami, a dokonce i takzvané gravitační mikročočky, jež pomáhají objevovat planety obíhající okolo cizích hvězd.

Nyní vidíte 30 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Astronomie a kosmologie

O autorovi

Jan Veselý

Mgr. Jan Veselý (*1967) studoval astrofyziku na MFF UK a vystudoval učitelství fyziky na Vysoké škole pedagogické (dnes Univerzita Hradec Králové). Zabývá se výukou a popularizací astronomie a astrofyziky, věnuje se teorii komunikace vědy. Pracuje na  Hvězdárně a planetáriu v Hradci Králové, kde připravuje astronomické programy pro veřejnost, žáky a studenty ve všech stupních vzdělávání.
Veselý Jan

Doporučujeme

Jak si delfíni ucpávají uši

Jak si delfíni ucpávají uši audio

Jaroslav Petr  |  17. 12. 2017
Hluk v mořích a oceánech produkovaný člověkem ohrožuje kytovce. Může je dočasně ohlušit nebo jim trvale poškodit sluch. Nově objevený fenomén by...
Tajemná sůva šumavská

Tajemná sůva šumavská

Jan Andreska  |  17. 12. 2017
Byl vyhuben a vrátil se. Na Šumavu lidskou snahou a do Beskyd vlastním přičiněním. Puštík bělavý teď žije opět s námi, ale ohrožení trvá.
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné