i

Aktuální číslo:

2025/6

Téma měsíce:

Červená

Obálka čísla

Zítra vstanu a vybuchne supernova

 |  9. 3. 2017
 |  Vesmír 96, 164, 2017/3

Cestování zpět v čase není popřením fyzikálních zákonů. Je naopak jejich potvrzením. Astronomové dokázali úspěšně předpovědět, že se zopakuje exploze supernovy zobrazené gravitační čočkou.

Světlo se v gravitačním poli hmotných těles ohýbá. Podle Einsteina kopíruje zakřivení prostoru – to prokázal už britský astronom Arthur Eddington v roce 1919. Během úplného zatmění Slunce zaznamenal posun v poloze některých hvězd oproti jejich obvyklé pozici v době, kdy jejich světlo neprochází okolo Slunce. Bylo to první experimentální ověření fyzikálních předpovědí plynoucích z obecné teorie relativity, jež byla tehdy ještě žhavou novinkou.

Gravitační dalekohled

Ohyb světla v gravitačním poli zároveň znamená, že pokud se při pohledu od nás ocitnou dva objekty přesně v zákrytu, gravitace toho bližšího může působit jako účinná čočka – světlo vzdáleného objektu se ohýbá a soustředí směrem k nám jako do ohniska čočky. Při přesném zákrytu se vzdálený objekt zobrazí jako prstenec okolo toho bližšího. Pokud seřazení objektů není úplně přesné, obrazy toho vzdálenějšího jsou vícenásobné, často vypadají jako několik oblouků obklopujících čočku.

Albert Einstein publikoval článek popisující efekt gravitační čočky v roce 1936. Vypočítal, že obraz vzdáleného objektu se vlivem gravitační čočky zesílí, avšak uvažoval pouze o gravitačním působení hvězd. A proto v závěru svého článku [1] vyslovuje jistou skepsi ohledně možnosti pozorování. Uvažuje, že světlo hvězdy v popředí by se muselo z obrazu odstranit, aby se vzdálený objekt v jeho záři neztrácel. Vypadalo to tehdy jen na teoretickou hříčku, ale myšlenka „gravitačního dalekohledu“ byla na světě. Dnes víme, že v tomto se Einstein mýlil – běžně pozorujeme efekty gravitační čočky způsobené hvězdami, a dokonce i takzvané gravitační mikročočky, jež pomáhají objevovat planety obíhající okolo cizích hvězd.

Nyní vidíte 30 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Astronomie a kosmologie

O autorovi

Jan Veselý

Mgr. Jan Veselý (*1967) studoval astrofyziku na MFF UK a vystudoval učitelství fyziky na Univerzitě Hradec Králové. Zabývá se výukou a popularizací astronomie a astrofyziky. Do roku 2018 působil v Hvězdárně a planetáriu v Hradci Králové a nyní pracuje v Hvězdárně a planetáriu hl. m. Prahy.
Veselý Jan

Doporučujeme

Hvězdy, které se červenají

Hvězdy, které se červenají

Soňa Ehlerová  |  2. 6. 2025
Existují dvě skupiny lidí, kteří při slově „červenání“ pociťují výrazně nelibé pocity. Do první patří ti, kteří se hodně rdí a jimž to zároveň...
Barva krve, moci a života

Barva krve, moci a života

Jan Turek  |  2. 6. 2025
Červená barva není ani trochu neutrální. Její vnímání člověkem má velmi široké rozpětí. Je pro nás barvou lásky a života, ale také krve,...
Červená v říši zvířat

Červená v říši zvířat uzamčeno

Jaroslav Petr  |  2. 6. 2025
Jasnými barvami živočichové varují své okolí, ale také lákají partnery. Červené zbarvení získávají mnoha rozličnými způsoby.