Aktuální číslo:

2020/1

Téma měsíce:

Závislost

Oživlé listy z permu

 |  9. 3. 2017
 |  Vesmír 96, 126, 2017/3

Hmyz si v průběhu evoluce osvojil různé strategie jak se vyhnout tomu, aby byl sežrán jiným živočichem. Jednou z možností je dát pomocí jasných a nepřehlédnutelných barev najevo, že případný útok by byl z různých příčin (nejedlost, jedovatost atd.) naprosto pošetilý – jde o aposematické (výstražné) zbarvení. Jindy ale může být pro druh výhodnější, když si jej potenciální dravec pokud možno vůbec nevšimne. Existuje mnoho rozličných způsobů, jak toho docílit, a jedním z těch zaručeně nejzajímavějších je připodobnit své tělo rostlině či některé její části (větvičce, listu, kůře ap.). V takové situaci obvykle mluvíme o fytomimezi. Stačí vzpomenout například různé strašilky, pakobylky či lupenitky imitující větvičky či listy rostlin. Nabízí se otázka, kdy se vlastně podobné znaky poprvé objevily. Jde-li o připodobnění se listu, nejstarší fosilní doklady nás až dosud odkazovaly do druhohor. Nedávno se však na jedné francouzské lokalitě podařilo najít nový druh (fosilní) kobylky – Permotettigonia gallica –, který Zemi obýval někdy ve středním permu (poslední geologická perioda prvohor). Ukázalo se, že tato kobylka se podobá některým dnešním druhům, které využívají tzv. „listovou mimezi“, aby se ukryly před predátorem. Samozřejmě se nabízí otázka jak u živočicha, který žil před více než 250 miliony let, určit, zda mohly pozorované struktury opravdu plnit předpokládanou kryptickou funkci. Autoři proto porovnali pomocí morfometrických metod přední křídla druhu P. gallica s křídly dnes žijících kobylek, které rozdělili na dvě skupiny – jednu, u níž tvar křídel plní funkci listové mimeze, druhou, u níž křídlo mimetickou funkci nemá. Analýza jasně ukázala, že permský druh je mnohem podobnější moderním skupinám, u nichž fytomimeze funguje. Zdá se tak, že již v prvohorách existovaly na danou skupinu tak silné selekční tlaky, že vedly k vzniku zmíněné strategie. Samotnou otázkou je, jakou skupinu rostlin mohla tato kobylka napodobovat (krytosemenné rostliny v té době ještě neexistovaly), ale o tom se můžeme jen dohadovat. Dodejme, že nově nalezený druh navíc posouvá i předpokládanou hranici evolučního vzniku čeledi kobylkovití (Tettigoniidae), o které se dosud předpokládalo, že se objevila až v jurském období.

Romain Garrouste1 et al., Nature Comm., DOI: 10.1038/ncomms13735

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Paleontologie
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Pavel Pecháček

Mgr. Pavel Pecháček (*1988) vystudoval teoretickou a evoluční biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze a v rámci stejnojmenného oboru zde pokračuje v doktorském studiu. Zabývá se především významem ultrafialového záření jakožto zvláštního komunikačního signálu v přírodě, konkrétně pak studiem vlastností UV‑reflektantních struktur na křídlech motýlů. Mimoto se věnuje studiu dějin přírodovědného bádání, obzvláště se zaměřením na období viktoriánské a edwardovské Anglie.

Doporučujeme

Léčba psychedeliky

Léčba psychedeliky

Zuzana Postránecká  |  6. 1. 2020
Přírodní psychedelika provázejí lidskou společnost po tisíciletí, ale západní společnost se jimi začala podrobněji zabývat teprve ve 20. století....
Chobotnice z Londýna

Chobotnice z Londýna

Petr Jan Juračka  |  6. 1. 2020
O poslední spolupráci s profesorem Vladimírem Kořínkem, novém druhu perloočky, dobrodružné cestě do londýnského muzea a chobotničce...
Smysl a etika archeologie ve 21. století

Smysl a etika archeologie ve 21. století

Martin Gojda  |  6. 1. 2020
Jedinečnost a neopakovatelnost toho, co se událo v historii, co potkávalo generace našich předchůdců, jak jednotlivci a lidská společenství...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné