Únor bílý, pole sílí…

… a cizinec šílí – nejen Němec či Angličan, ale i Rus a Slovák: proč vy, Češi, nemůžete mít februar a vůbec stejný kalendář jako většina Evropy?

Učit se české (polské, chorvatské…) názvy měsíců je zapeklité i pro slovanské sousedy. Přesto bychom si staré slovanské kalendáře měli bránit, protože pěkně zobrazují zkušenosti našich předků s chodem přírody; například v lednu býval led – nazvali bychom dnes tento měsíc *blaten? Jméno leden je česká specialita: běloruština jej nazývá cтудзень, ale staří Rusové měli „studený měsíc“ na 12. místě a v Chorvatsku je studeni náš listopad. V názvu 11. měsíce se shodneme s Poláky a Ukrajinci, ale Chorvatům a dříve i Bulharům nastává listopad jako 10. v pořadí. Aby se kruh uzavřel, slovinština mívala jako ekvivalent českého ledna prosinec, a toto jméno podle etymologů souvisí se starým slovesem prosinǫti, vyjadřujícím probleskování slunce mezi mraky; takže žádný *prasinec a vepřové hody! Turisté si všímají, že chorvatský srpanj je náš červenec; polština má kwiecień už v dubnu; a tak bychom mohli ve srovnávání pokračovat. Vraťme se k únoru, dalšímu endemitu češtiny, který etymologové vykládají jako měsíc, kdy se unořovaly – potápěly – pukající ledové kry. Ukrajinština a další jazyky mají na 2. místě лютий, tedy „lítý měsíc“, a není divu: zásoby už se tenčily, venku dosud krutá zima, a i dnes registrují demografové v únoru nejvyšší úmrtnost.

Mezinárodní kalendářní názvy jsou starořímského původu a o počasí se z nich nedozvíme: některé měsíce byly zasvěceny bohům (Martius, Iunius), Iulius dostal jméno podle Julia Caesara a Augustus na paměť prvního císaře Augusta. Další imperátoři už si takovou poctu nezasloužili, takže September, October, November a December kódují pouze čísla 7, 8, 9, 10. A proč je September devátý v pořadí, i když jeho jméno znamená sedmičku? Rok starých Římanů původně začínal Martiem – březnem, prvním jarním měsícem. Milovníci novoročních oslav se tedy mohou začít chystat: už za čtrnáct dní je to tady, ať žije Nový rok!