Pět principů moderní architektury pro milovníka umění

Dům¹⁾ pro sběratele moderního umění Raoula La Roche v Paříži z počátku dvacátých let je raným zhmotněním koncepce moderní architektury, jak ji definoval jeden z jejích otců zakladatelů Le Corbusier. Nevelká stavba je vsazena do zeleného vnitrobloku činžovní zástavby, kde přímo sousedí s domem Le Corbusierova bratra Alberta Jeannereta a jeho rodiny.

Přitom typ domů pro milovníky umění byl velkou výzvou pro architekty ve střední Evropě už v roce 1901, kdy nakladatel Alexander Koch z Darmstadtu vypsal ideovou soutěž právě na téma Dům milovníka umění (Haus eines Kunstfreundes). V prestižní mezinárodní akci tehdy zvítězil romantizující projekt anglického architekta Baillieho Scotta s vizí sluncem prozářeného, asymetricky koncipovaného domu.

Elementy světla, asymetrie a speciálního prostoru vyhrazeného umělecké sbírce se přirozeně objevily také v domě Raoula La Roche v Paříži. Výsledná dvojice domů La Roche a Jeanneret však nebyla koncipovaná pro ideální místo jako soutěž z roku 1901, musela vyhovět mnoha stavebním regulativům, ale také úzkému, zalomenému pozemku, a navíc i nelichotivé orientaci k severu. V takto veskrze komplikovaném prostředí však vznikl v letech 1923–1925 dům mimořádných kvalit.