i

Aktuální číslo:

2020/2

Téma měsíce:

Houby

Na stroji času do poslední ledové doby

 |  6. 11. 2017
 |  Vesmír 96, 636, 2017/11

Malebná, plochá krajina mnoha rybníků a rašelinišť, v základu nezměněná od časů rozkvětu renesančního rybníkářství. Tak nějak vnímá většina z nás širší okolí jihočeské Třeboně. Poslední dobou se ale ukazuje, že tato zvláštní krajina nese výrazný otisk ještě mnohem starších dějů. Že je světově unikátním příkladem fosilního termokrasu – reliéfu vzniklého táním trvale promrzlé půdy na sklonku poslední ledové doby. Za živými analogiemi takových procesů se dnes musíme vypravit hodně daleko, třeba až na samotný „pól mrazu“, do Jakutska.

Pod třeboňskými rybníky, loukami a rašeliništi se postupem doby podařilo objevit bezmála dvacet zaniklých jezer (obr. 1 a 2). Malých i docela velkých. Jejich pánve jsou vesměs vyplněny organickými usazeninami. Případně pískem a prachem, které tam nafoukal vítr z okolních „mamutích stepí“. Cože? Mamuti na Třeboňsku? Ano, čtete dobře. Glaciální stepi, tajga a mamuti. Vznik nejspodnějších (tudíž nejstarších) jezerních usazenin totiž datujeme na sklonek poslední ledové doby. Tehdy, před zhruba 15 000 lety, se po delším čase začalo prudce oteplovat, jak víme z nejrůznějších paleoklimatických rekonstrukcí. Ve velehorských pásmech světa, na severu Evropy i v Severní Americe začaly pod vlivem tohoto oteplení odtávat ohromné ledovce a na jejich periferii začala od povrchu roztávat vrstva trvale zmrzlého substrátu – permafrost.

Když taje permafrost, dějí se věci. Známe to z mnoha (sub)arktických krajin dnešní doby, ze severní a východní Sibiře, z Aljašky nebo z Kanady. Na svazích s větším i docela malým sklonem se rozměklá povrchová vrstva dává do pohybu. V plochém reliéfu s mechanicky poddajným geologickým substrátem zase vznikají hluboké propadliny zaplavené vodou uvolněnou z rozmrzlého podzemního ledu. Vodní sloupec kumuluje teplo a urychluje další odtávání – až do okamžiku, než se ustaví teplotní rovnováha.

V suchém arktickém a subarktickém klimatu, tam, kde odpar převažuje nad srážkami, podobná jezera časem vysychají a permafrost, v hlubších vrstvách stále přítomný, si s tvary zemského povrchu pohrává nejbizarnějším způsobem. Právě takovými procesy vzniká termokras – nečekaně rozmanitý reliéf charakterizovaný malými i většími terénními prohlubeninami, úpady a roztodivnými vybouleninami. Reliéf, který má i z hlubin daleké minulosti jasné poselství, pokud jeho pozůstatky dokáže interpretovat zkušené oko kvartérního geologa.

Nyní vidíte 20 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Paleontologie, Geologie

O autorech

Petr Pokorný

Jindřich Prach

Jan Hošek

Petr Šída

Doporučujeme

Slepice z „české líhně“ vzdorují viru

Slepice z „české líhně“ vzdorují viru audio

Jaroslav Petr  |  26. 2. 2020
Čeští vědci vytvořili linii kura domácího odolnou vůči nebezpečné virové infekci. Jejich postup přináší průlom do šlechtění drůbeže na odolnost k...
Cesty pod povrch a za horizont

Cesty pod povrch a za horizont

Ondřej Vrtiška  |  3. 2. 2020
Nebývá zvykem, aby časopis publikoval rozhovor se svým šéfredaktorem. Ivan M. Havel jím ve Vesmíru byl od roku 1990, ale koncem loňského roku tuto...
Pozoruhodné metabolity lesních hub

Pozoruhodné metabolity lesních hub

Martin Hrubý  |  3. 2. 2020
Když se za příhodného počasí projdete lesem, nemůžete přehlédnout svébytnou krásu hub různých velikostí, tvarů, barev a vůní. Kromě estetických a...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné