i

Aktuální číslo:

2018/4

Téma měsíce:

Forenzní věda

Na stroji času do poslední ledové doby

 |  6. 11. 2017
 |  Vesmír 96, 636, 2017/11

Malebná, plochá krajina mnoha rybníků a rašelinišť, v základu nezměněná od časů rozkvětu renesančního rybníkářství. Tak nějak vnímá většina z nás širší okolí jihočeské Třeboně. Poslední dobou se ale ukazuje, že tato zvláštní krajina nese výrazný otisk ještě mnohem starších dějů. Že je světově unikátním příkladem fosilního termokrasu – reliéfu vzniklého táním trvale promrzlé půdy na sklonku poslední ledové doby. Za živými analogiemi takových procesů se dnes musíme vypravit hodně daleko, třeba až na samotný „pól mrazu“, do Jakutska.

Pod třeboňskými rybníky, loukami a rašeliništi se postupem doby podařilo objevit bezmála dvacet zaniklých jezer (obr. 1 a 2). Malých i docela velkých. Jejich pánve jsou vesměs vyplněny organickými usazeninami. Případně pískem a prachem, které tam nafoukal vítr z okolních „mamutích stepí“. Cože? Mamuti na Třeboňsku? Ano, čtete dobře. Glaciální stepi, tajga a mamuti. Vznik nejspodnějších (tudíž nejstarších) jezerních usazenin totiž datujeme na sklonek poslední ledové doby. Tehdy, před zhruba 15 000 lety, se po delším čase začalo prudce oteplovat, jak víme z nejrůznějších paleoklimatických rekonstrukcí. Ve velehorských pásmech světa, na severu Evropy i v Severní Americe začaly pod vlivem tohoto oteplení odtávat ohromné ledovce a na jejich periferii začala od povrchu roztávat vrstva trvale zmrzlého substrátu – permafrost.

Když taje permafrost, dějí se věci. Známe to z mnoha (sub)arktických krajin dnešní doby, ze severní a východní Sibiře, z Aljašky nebo z Kanady. Na svazích s větším i docela malým sklonem se rozměklá povrchová vrstva dává do pohybu. V plochém reliéfu s mechanicky poddajným geologickým substrátem zase vznikají hluboké propadliny zaplavené vodou uvolněnou z rozmrzlého podzemního ledu. Vodní sloupec kumuluje teplo a urychluje další odtávání – až do okamžiku, než se ustaví teplotní rovnováha.

V suchém arktickém a subarktickém klimatu, tam, kde odpar převažuje nad srážkami, podobná jezera časem vysychají a permafrost, v hlubších vrstvách stále přítomný, si s tvary zemského povrchu pohrává nejbizarnějším způsobem. Právě takovými procesy vzniká termokras – nečekaně rozmanitý reliéf charakterizovaný malými i většími terénními prohlubeninami, úpady a roztodivnými vybouleninami. Reliéf, který má i z hlubin daleké minulosti jasné poselství, pokud jeho pozůstatky dokáže interpretovat zkušené oko kvartérního geologa.

Nyní vidíte 20 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Paleontologie, Geologie

O autorech

Petr Pokorný

Jindřich Prach

Jan Hošek

Petr Šída

Doporučujeme

Táto, mámo, máme molu!

Táto, mámo, máme molu!

Halina Šimková  |  20. 4. 2018
O početí nového lidského života často mluvíme jako o fascinujícím zázraku. Mechanismy tvorby pohlavních buněk a oplození jsou však evolucí...
Bitva o mozkové neurony

Bitva o mozkové neurony audio

Jaroslav Petr  |  12. 4. 2018
Před pár dny utrpěla naše představa o neustálé obnově lidského mozku nově vznikajícími neurony „těžké K.O.“. Teď se ale z článku v časopisu Cell...
Oslazená rakovina

Oslazená rakovina

Marek Janáč  |  5. 4. 2018
Grant Evropské výzkumné rady (ERC) platí ve vědeckém světě jako známka nejvyšší kvality. Tato organizace totiž podporuje jen projekty, jež lze...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné