i

Aktuální číslo:

2019/4

Téma měsíce:

Krajina

Evoluční význam květní ostruhy

 |  6. 11. 2017
 |  Vesmír 96, 612, 2017/11

V roce 1862, tři roky po vydání své stěžejní práce O vzniku druhů, publikoval Charles Darwin knihu nazvanou O rozličných způsobech, jimiž hmyz opyluje britské i cizozemské orchideje. Tato kniha, která se v kontextu Darwinovy tvorby může jevit jako poněkud kuriózní dílko, je fascinujícím přehledem evolučních vychytávek, pomocí kterých si orchideje zajišťují úspěšné opylení. Jednou z těchto vychytávek je takzvaná květní ostruha (nektarium), kterou nacházíme nejen u orchidejí, ale také u orlíčků a dalších skupin krytosemenných rostlin. Darwin měl za to, že květní ostruha je důsledkem koevoluce mezi rostlinou a opylovačem, jehož dlouhý sosák umožňuje dosáhnout až k nektaru na dně nektaria. Ačkoli je tato hypotéza široce uznávána, empirická data naznačují, že úzká specializace opylovačů na hostitelské rostliny je poměrně vzácný jev a že i rostliny s vysoce specializovanou morfologií květu jsou navštěvovány rozmanitými druhy hmyzu.

Entomologové a botanici z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity, Entomologického a Botanického ústavu Akademie věd a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy zkoumali, jak souvisí morfologie květní ostruhy a její naplnění nektarem s morfologií hmyzích opylovačů. Jako modelové organismy použili kamerunskou netýkavku Impatiens burtonii a hmyz, který navštěvuje její květy.

Zjistili, že všechny tři nejběžnější druhy hmyzích návštěvníků s různě dlouhými sosáky jsou schopny rostlinu opylit. Jejich početnost se během dne mění podle toho, jak stoupá nebo klesá hladina nektaru. Pestřenky rodu Melanostoma s krátkým sosákem navštěvují květy ráno, kdy je ostruha plná nektaru. Okolo poledne je vystřídají včely se středně dlouhým sosákem. Odpoledne sají z téměř prázdných ostruh specializované pestřenky rodu Rhingia svými dlouhými sosáky. Navzdory očekávání jsou nejúspěšnějšími opylovači včely, které na bliznách zanechají při každé návštěvě nejvíce pylu.

Zdá se tedy, že dlouhá květní ostruha není adaptací na jediného, úzce specializovaného opylovače. Spíš může sloužit k postupnému rozdělení nektaru mezi širší spektrum opylovačů, čímž zvyšuje pravděpodobnost úspěšného opylení.

Vlašánková A. et al., New Phytologist, DOI: 10.1111/nph.14677

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Evoluční biologie
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Pavel Duda

RNDr. Pavel Duda, Ph.D., (*1986) vystudoval ekologii živočichů na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích,. Zabývá se evolucí a fylogenezí člověka.
Duda Pavel

Doporučujeme

První obraz horizontu

První obraz horizontu

Michal Bursa  |  18. 4. 2019
Snímek černé díry v galaxii M87 obletěl svět druhou dubnovou středu. Obrázku oranžového prstence se v komentářích na sociálních sítích začalo...
Pocit, že se opakují hloupé chyby stále dokolečka...

Pocit, že se opakují hloupé chyby stále dokolečka...

Znáte to – útrpná procházka po suburbii města, snaha dostat se do volné krajiny dlouho nevychází, sériové řadovky se dál a dál kroutí nesmyslnými...
Přehlížená proměna zemědělství

Přehlížená proměna zemědělství

Jakub Hruška  |  1. 4. 2019
Při debatách o naší krajině se často zmiňuje problém její struktury ve smyslu úbytku krajinných prvků – mezí, polních cest, malých vodotečí či...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné