i

Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Evoluční význam květní ostruhy

 |  6. 11. 2017
 |  Vesmír 96, 612, 2017/11

V roce 1862, tři roky po vydání své stěžejní práce O vzniku druhů, publikoval Charles Darwin knihu nazvanou O rozličných způsobech, jimiž hmyz opyluje britské i cizozemské orchideje. Tato kniha, která se v kontextu Darwinovy tvorby může jevit jako poněkud kuriózní dílko, je fascinujícím přehledem evolučních vychytávek, pomocí kterých si orchideje zajišťují úspěšné opylení. Jednou z těchto vychytávek je takzvaná květní ostruha (nektarium), kterou nacházíme nejen u orchidejí, ale také u orlíčků a dalších skupin krytosemenných rostlin. Darwin měl za to, že květní ostruha je důsledkem koevoluce mezi rostlinou a opylovačem, jehož dlouhý sosák umožňuje dosáhnout až k nektaru na dně nektaria. Ačkoli je tato hypotéza široce uznávána, empirická data naznačují, že úzká specializace opylovačů na hostitelské rostliny je poměrně vzácný jev a že i rostliny s vysoce specializovanou morfologií květu jsou navštěvovány rozmanitými druhy hmyzu.

Entomologové a botanici z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity, Entomologického a Botanického ústavu Akademie věd a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy zkoumali, jak souvisí morfologie květní ostruhy a její naplnění nektarem s morfologií hmyzích opylovačů. Jako modelové organismy použili kamerunskou netýkavku Impatiens burtonii a hmyz, který navštěvuje její květy.

Zjistili, že všechny tři nejběžnější druhy hmyzích návštěvníků s různě dlouhými sosáky jsou schopny rostlinu opylit. Jejich početnost se během dne mění podle toho, jak stoupá nebo klesá hladina nektaru. Pestřenky rodu Melanostoma s krátkým sosákem navštěvují květy ráno, kdy je ostruha plná nektaru. Okolo poledne je vystřídají včely se středně dlouhým sosákem. Odpoledne sají z téměř prázdných ostruh specializované pestřenky rodu Rhingia svými dlouhými sosáky. Navzdory očekávání jsou nejúspěšnějšími opylovači včely, které na bliznách zanechají při každé návštěvě nejvíce pylu.

Zdá se tedy, že dlouhá květní ostruha není adaptací na jediného, úzce specializovaného opylovače. Spíš může sloužit k postupnému rozdělení nektaru mezi širší spektrum opylovačů, čímž zvyšuje pravděpodobnost úspěšného opylení.

Vlašánková A. et al., New Phytologist, DOI: 10.1111/nph.14677

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Evoluční biologie
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Pavel Duda

Mgr. Pavel Duda (*1986) vystudoval ekologii živočichů na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kde pokračuje v doktorském studiu zoologie. Zabývá se evolucí a fylogenezí člověka.

Doporučujeme

Přemýšlej, než začneš kreslit

Přemýšlej, než začneš kreslit

Ondřej Vrtiška  |  4. 12. 2017
Nástup počítačů, geografických informačních systémů a velkých dat proměnil tvorbu map k nepoznání. Přesto stále platí, že bez znalosti základů...
Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné