i

Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

Člověk nesmí mít malé cíle

 |  2. 10. 2017
 |  Vesmír 96, 556, 2017/10

Nedávno se vrátil z Floridy, ale nikoli z dovolené. Získal prestižní seniorské Fulbrightovo-Masarykovo stipendium na tamní univerzitě, aby rozvíjel svůj výzkum struktury a funkce proteinů a zaměřil jej na léčbu lidských onemocnění. Teď už je opět doma, v Nových Hradech. Vedoucí Centra nanobiologie a strukturní biologie Mikrobiologického ústavu AV ČR, původem Němec, nyní i český občan, vědec Rüdiger Ettrich.

Obyčejně jsme svědky opačného proudu: K nám do vědy přicházejí zejména studenti z méně vyspělých zemí, naopak naši odcházejí do Německa, USA… Když se člověk setká s německým badatelem, usazeným v maličkých Nových Hradech v česko-rakouském pohraničí, vzbuzuje to zvědavost. Kde jste se tu vzal? — Narodil jsem se kousek od Stuttgartu, v oblasti vinohradů. Ale moje rodina pochází ze Sudet, z východních Čech. Po válce, po odsunu, podle toho, na jaké straně udělali při sčítání lidu v roce 1938 křížek, se její členové různě rozešli, do Saska, do Berlína, do Rakouska, část rodiny se usadila v Bádensku-Württembersku a část zůstala a žije pořád v Krkonoších. Moje babička byla Řeháková, z tátovy strany byli půl na půl a tehdy se prostě rozhodovali, zda se cítí být víc Němci, nebo Čechy.

Jako dítě jste o této rodinné historii slýchal, nebo jste neměl tušení? Vídat s příbuznými z Československa jste se asi nemohli. — U příbuzných v NDR jsem byl poprvé v roce 1987, po uvolnění, ale do Čech jsem se dostal až po sametové revoluci v devadesátých letech. Ale slýchal jsem toho dost. Jeden z mých dědečků žil hodně v minulosti, až nám s tím lezl na nervy, mluvil o minulosti v Československu, o tom, co všechno ztratil, víc než o přítomnosti, tedy o současném dění kolem něj, v Německu. Ale zároveň v nás pěstoval k bývalému domovu vztah. Bez toho by mě asi nenapadlo, že bych mohl pro magisterské studium zvolit Univerzitu Karlovu, Prahu.

Chemii jste tedy začal studovat ještě v Německu. — Specializaci chemie jsem si vybral už na gymnáziu. Maturoval jsem v roce 1989, takže jsem byl ještě poslední ročník, který musel absolvovat civilní službu v plné délce, což mimo jiné obnášelo i slib, že nebudu udržovat kontakt s příbuznými ve východním bloku a cestovat do Berlína. I civilkáři totiž byli pod brannou povinností. A já jim tehdy říkal: no, zrovna jsem se vrátil z návštěvy příbuzných, kde jsme oslavovali pád berlínské zdi. Ale zpět k mé volbě studia. Začal jsem studovat na univerzitě v Tübingenu. A po dokončení bakalářského studia jsem se rozhodl pro další studium v Praze.

To byla tehdy opravdu ­neobvyklá volba. Ze západního Německa do postkomunistického Československa. — Univerzitu jsem chtěl změnit tak jako tak, protože na té mé byla dost silná organická chemie a mě to táhlo spíš k té fyzikální. Rozhlížel jsem se v Německu, Anglii, Irsku, ale napadla mne i Praha. V devadesátých letech to lákalo, slibovalo velké dobrodružství, ale také tam byla velice slušná katedra fyzikální chemie, na níž v minulosti pracovali profesor Jaroslav Heyrovský, profesor Rudolf Brdička… Víte, že jsme se na Západě učili z velké učebnice fyzikální chemie, což byl právě německý překlad Brdičky? Takže jsem se tehdy rozhodl studovat kýžený obor „u zdroje“ a zároveň konečně lépe poznat zemi, odkud pocházím. No, a protože nás takových nebylo mnoho, bylo i poměrně jednoduché to uskutečnit.

Nyní vidíte 20 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Biochemie
RUBRIKA: Rozhovor

O autorovi

Eva Bobůrková

Eva Bobůrková původní povolání systémové inženýrky nikdy nevykonávala, neb se zhlédla v novinařině. Ze zpovídaných lidí jí brzy jako nejzajímavější vyšli vědci, a tak se od ekonomického zpravodajství odklonila k popularizaci vědy, kteréžto se věnuje od roku 2000.
Bobůrková Eva

Doporučujeme

Najít své těžiště kontroly

Najít své těžiště kontroly uzamčeno

„Svobodu, nebo smrt je návod, jak vyhrát bitvu, ale zároveň recept na rozchod,“ říká bývalý hlavní armádní psychiatr Jan Vevera. Faktory, které...
Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...