Kandidy a spol.

Na Zemi žijí možná stovky tisíc druhů kvasinek, zhruba tisíc je taxonomicky popsaných. Většinou se vyskytují v půdě, na listech rostlin nebo kolonizují hmyz. Jen malý počet kvasinkových druhů dokáže žít při teplotě 37 °C v organismu teplokrevných živočichů. Ty bývají označovány za oportunní patogeny, tedy mikroorganismy schopné způsobit onemocnění pouze oslabenému, nikoli zdravému hostiteli. Nejznámější a nejfrekventovanější mezi nimi jsou někteří zástupci rodů Candida, Aspergillus a Cryptococcus. Kvasinky rodu Candida, s nimiž se nejčastěji setkáváme v klinické praxi, jsou C. albicans, C. glabrata, C. parapsilosis, C. tropicalis a C. krusei.

Neškodné, ale i zabijáci

Pojem patogenu není absolutní. Zda soužití s kandidami způsobí hostiteli problémy, záleží do značné míry na jeho imunitě. U zdravých jedinců lze kvasinky najít jako součást přirozené mikroflóry, při oslabení mohou způsobit onemocnění kůže a sliznic. Tyto povrchové mykózy jsou nepříjemné a úporné, ale neohrožují hostitele na životě. Avšak u jedinců s výrazným imunitním deficitem (pacienti po transplantaci nebo chemoterapii; počet takto ohrožených lidí s rozvojem medicíny stoupá) může dojít k opravdu nebezpečné, až smrtelné systémové infekci, kdy se kandida rozšíří do vnitřních orgánů.

K přenosu kvasinek dochází někdy i v nemocnicích, prostřednictvím katetrů a jiných plastových pomůcek, na nichž zejména C. albicans a C. parapsilosis ochotně vytvářejí biofilmy. Původ infekce ale může být i endogenní. Z kvasinky žijící s hostitelem jako neškodný komenzál (komenzalismus je soužití dvou organismů, kdy první má z druhého prospěch, ale neškodí mu) se může stát nebezpečný patogen. Kdy tuto hranici překročí? O tomto složitém ději zatím nevíme vše, ale rozhodně zde hrají roli jak imunitní systém hostitele a jeho mikrobiom, tak i změny v chování kvasinky.

Ani pojem hostitele není jednoznačně a beze zbytku definován. Součástí každého z nás je i soubor mikroorganismů, které přirozeně osídlují rozličné části našeho těla a mají různé vzájemné vztahy, například soutěží o nutrienty. Každý „nově příchozí“ mikroorganismus vstupuje do bohaté sítě interakcí. Tak třeba až do padesátých let 20. století způsobovaly kandidy onemocnění jen vzácně. Případy orálních či vaginálních kandidóz začaly přibývat s rozšířeným užíváním antibiotik, která potlačila konkurenční bakterie.

Bakterie ale mohou mít s kandidami i synergický vztah: C. albicans například vytváří směsné biofilmy s bakterií Pseudomonas aeruginosa v plicích pacientů s cystickou fibrózou.