Jak těžké je vytvořit stonožku?

Stonožky lze laicky charakterizovat jako zvířata, která mají hlavu a spoustu stejných článků s jedním párem noh. Počet párů kráčivých noh přitom může nabývat hodnot mezi 15 a 191. Ty nohatější stonožky patří do řádu zemivek, které jsou nejodvozenější. Protáhlý tvar těla a vysoký počet tělních článků souvisí s jejich ohebností˝, a jsou tedy jejich adaptací na život v půdě, kde se pohybují v úzkých chodbičkách a skulinách. Stonožky mají vždy lichý počet párů končetin, u většiny druhů zemivek je navíc tento počet v rámci druhu variabilní. Sudý počet párů končetin mají jen odlišní (aberantní) jedinci. Aberace se však netýkají jen článku s končetinami „navíc“, často se mohou objevit i částečně srostlé články či vmezeřený půlčlánek. Neobvyklé proto nejsou ani zemivky s lichým počtem noh! Příčiny takové vývojové nestability mohou být různé, od mutací přes environmentální stres až po náhodné odchylky při embryonálním a larválním vývoji. Italsko-polský tým výzkumníků se rozhodl ověřit, zda přítomnost či charakter aberací u jednoho druhu zemivek nesouvisí s genetickou informací deviantních jedinců. Testovali 200 zemivek druhu Haplophilus subterraneus z 11 evropských populací od jižní Francie po Polsko; počet párů kráčivých končetin u tohoto druhu dosahuje 69 až 97. Genetickou příčinu vývojové nestability se jim odhalit nepodařilo. Relativně vysoký výskyt deviantů jak na lokalitách uvnitř původního areálu druhu, tak i mimo něj (kde se druh vyskytuje pouze ve městech) naznačuje, že důvodem nebudou ani environmentální příčiny. Podařilo se jim však odhalit významnou korelaci mezi počtem článků a pravděpodobností vývojové odchylky – čím více článků má zemivka, tím vícekrát se musely během embryogeneze její články dělit a tím byla větší šance, že se „něco pokazí“. Odpověď na otázku v nadpisu tedy zní: Ty krátké jsou jednodušší.

PLoS ONE, DOI: 10.1371/journal.pone.0126245