Jak působí adrenalin na lidské tělo?

Informace o světě kolem sebe získáváme prostřednictvím nervového systému a není divu, že nervová soustava úzce spolupracuje se soustavou hormonální. Činnost mnoha žláz je dokonce přímo řízena mozkem.

Děje se to tak, že některé shluky mozkových neuronů (jádra) – především v dolní části mezimozku zvané hypotalamus – jsou naprogramovány, aby „na požádání“ vylučovaly řadu látek hormonální povahy do nedalekého podvěsku mozkového neboli hypofýzy. Tato žláza na stopce funguje jako úpravna krve, která jí protéká. Uvolňuje do krevního oběhu regulační i přímo působící hormony produkované v nervových buňkách. Mnoho mozkových neuronů, jež takové látky vyrábějí, tedy vlastně patří do soustavy žláz s vnitřní sekrecí.

Nervového původu je rovněž vnitřní tkáň (dřeň) nadledvin, což jsou jakési čepičky na horním pólu ledvin. Buňky dřeně jsou vlastně pozměněné neurony autonomního čili vegetativního nervového systému, který reguluje činnost vnitřních orgánů nezávisle na našich vědomých myšlenkových pochodech.

Tyto buňky se během vývoje embrya přestěhovaly z takzvané neurální lišty na vnější straně zárodku do dřeně nadledvin, která vznikla ze středního zárodečného listu, mezodermu. Jako jediné v těle umějí tyto buňky vytvářet a vylučovat pověstný adrenalin, v menší míře pak i podobný noradrenalin.

Metla středních manažerů

Adrenalin se však z buněk nadledvin vylévá pod vlivem nervových impulsů do krevního oběhu. Stává se tak jedním z chemických prvních poslů, kteří dokážou masivně ovlivnit činnost miliard či bilionů buněk v různých tkáních. A v tom spočívá jeho hlavní úloha – vyvolat v krizových situacích poměrně rychle, během pár sekund, fyziologické změny v řadě orgánů. Adrenalin připravuje odpověď našeho těla na stresovou situaci řešitelnou „bojem nebo útěkem“.

Pokud nemůžeme stres řešit tímto způsobem (třeba v zaměstnání není zrovna vhodné se prát či utíkat), dochází ke stresu chronickému – mnohdy s fatálním selháním srdečně-cévních funkcí a s infarkty. Častěji jsou takto postiženi lidé ve středních řídicích funkcích s malými manévrovacími možnostmi. Mnohem méně postihuje chronický stres vysoké manažery nebo naopak prosté dělníky.