O neurčitosti počtů

Chceme-li užít větu Měl jako obvykle tisíc výmluv, je nutno mít jednotlivé výmluvy přesně spočítané? Jistěže není. Určitá číslovka zde místo hodnoty 1000, tj. místo svého základního významu, vyjadřuje neupřesněný vysoký počet. Složený číslovkový výraz ve větě Na stadionu bylo pět a půl diváků označuje naopak neurčitý počet nízký.

Proč mluvčí k označení neurčitého počtu neužije raději číslovku neurčitou? Nemůže určitá číslovka v takových kontextech příjemce sdělení mást? Mezi oběma typy prostředků je jemný významový, resp. stylový rozdíl. Neurčitá číslovka mnoho ve větě Měl jako obvykle mnoho výmluv vyjadřuje, že počet výmluv byl (podstatně) vyšší, než je v dané situaci obvyklé. Význam číslovky tisíc ve větě Měl jako obvykle tisíc výmluv lze parafrázovat takto: výmluv bylo více, než je pro danou situaci obvyklé, avšak nejspíše výrazně méně než tisíc. Číslovka tisíc je zde tedy užita v nadsázce. Čím vyšší je hodnota číslovky, tím je efekt nadsázky výraznější a tím je pro příjemce sdělení snazší význam číslovky jako nadsázku pochopit. Analogicky to platí pro číslovky označující neurčitý počet nízký: z věty Na stadionu bylo pět a půl diváků vyplývá, že diváků bylo na stadionu méně, než jich obvykle na stadionech bývá, nejspíše však více než „pět a půl“. Efekt nadsázky se odráží ve stylové hodnotě těchto číslovek: jde o prostředky stylově příznakové, expresivní.

Měl-li Petr tisíc výmluv a Karel milion, lze usuzovat, že se Karel vymlouval více než Petr? Zdá se, že vyšší hodnota číslovky spíše jen zvětšuje efekt nadsázky a posiluje expresivitu číslovky, než že by něco vypovídala o množství označených předmětů.

Schopnost vyjadřovat neurčitý počet mají všechny určité číslovky (snad kromě výrazu nula), ale jen některé se v daném významu užívají skutečně pravidelně. Jde především o číslovky vysokých hodnot: sto, tisíc, milion.