Jsem za chlapa. Jak mohu být i matkou?

Změny v západní společnosti a její soumrak jsou dnes hojně diskutovaným tématem. Nepříznivé změny však začínají už na úrovni sociální dělohy – rodiny a nezdravého sociálního porodu.

S názory na krizi západní kultury se roztrhl pytel. Názory to jsou ponejvíc rozumné, či spíše rozumové a bojovné, jedni proti druhým, se třetími proti čtvrtým, většinou diskutují muži.

Profesoru Bártovi vyčítají, že předpovídá kolaps civilizace, profesor Bárta už toho má dost, protože nic takového nikdy netvrdil, říká jen, že procházíme změnou, o které nikdo neví, kam míří a co nás čeká, a že bychom měli být připraveni. Něco na způsob „jedeme z kopce, držte si klobouky“. Vychází přitom ze svých studií rozpadu starověké civilizace a všímá si nepřehlédnutelných podobností. Čtu jeho vize jako metafory, které vedou ke zpozornění a fyziologicky ke znejistění. Paradoxně mě to uklidňuje. Je tu někdo, kdo nám nehodlá mazat med kolem úst, když zažívá po mnoho let ve své práci starověké drama, které se začíná podobat tomu dnešnímu, a o tom tehdejším toho ví nesrovnatelně víc než všichni kolem.

Každodenním chlebem nás rodinných terapeutů je provázení rodin s psychosomatickým onemocněním, které procházejí vývojovou krizí, často trpí stagnací vývoje, jež sama o sobě bývá zdrojem psychosomatických poruch (uzavřený systém spontánně jen degeneruje), a vývojovou krizi je pak nutné vyvolat. Umožnit, aby rodina a jednotlivec, který je její bio-psycho-sociální součástí, mohli vyšplouchnout do dalšího stadia, o kterém nikdo neví, jaké bude, a co koho z nich čeká.