Chci dosáhnout mistrovství, myši proto půjdou do plynu

Snaha být v něčem dobrý je mocnou hnací silou našich životů. Dosažení mistrovství v jakékoli činnosti naplní člověka pocity radosti a uspokojení bez ohledu na to, zda jde o sport, vědu, umění, vaření, či jinou profesi. A tyto pocity jsou tím intenzivnější, čím náročnější je úkol. Hltáme životopisy lidí, kteří dokázali výjimečné věci, schopní lidé nás inspirují, obdivujeme je.

Usilování o profesní dokonalost nás však lehce může nechat zapomenout, že existují i jiné morální hodnoty. Notorickým příkladem je Projekt Manhattan – vytvoření první jaderné zbraně. Vznik tunelového uvažování u členů tohoto týmu popsal názorně fyzik Richard Feynman: „Pustili jsme se do toho z dobrých důvodů. Pak začnete velice tvrdě pracovat, abyste dosáhli toho, co chcete, a přináší vám to radost. Jste nadšeni a přestanete přemýšlet. Prostě přestanete.“ Po bombardování Nagasaki, které po Hirošimě už bylo považováno za zbytečnou demonstraci síly, mnoho vědců podílejících se na projektu propadlo pocitům viny, zmaru a depresím z toho, k čemu jejich práce nakonec vedla. Roky se věnovali řešení nadlidsky složitých výpočtů a fyzikálním experimentům, možné morální dopady je jednoduše nenapadly.