Už jsme kakali?

Nedávno jsem stála na chodbě mateřské školy, kam chodím s dvouletou dcerou do klubu určeného matkám a jejich dětem do čtyř let. Šla kolem jiná matka a zeptala se mě: „Spíte?“ Nejprve mě to zarazilo (vždyť jsem stála!), pak jsem si ale uvědomila, že se dívá směrem ke kočárku, kde seděla dcera. Ta paní se zajímala o spánek mého dítěte, ale zeptala se v množném čísle, protože byla zvyklá používat tzv. mateřský plurál.

Jedná se o typ vyjadřování, kdy matka mluví o svém dítěti v první osobě množného čísla. Hovoří tak vlastně za dítě i za sebe, přestože se jedná o situace, které se týkají jen dítěte (např. Spinkáme v kočárku jako andělíček.). U ostatních matek předpokládá stejný komunikační kód, proto používá druhou osobu množného čísla, když mluví o jejich potomkovi. Tímto expresivním jazykovým prostředkem, kdy je užitý slovesný tvar v rozporu s významem, který vyjadřuje, dává mluvčí najevo své citové zaujetí. Jeho užívání není ovlivněno získanou kvalifikací – kamarádka s dvěma dětmi, která má lingvistické vzdělání, reagovala na narozeniny mé dcery slovy: „Jé, vám už byly dva roky!“

Tento způsob vyjadřování, náležící do sféry neoficiálních, zejména mluvených projevů, je příznačný zvláště pro internetové diskuse věnované dětem a mateřství, které mají sice charakter psaný, ale mluvenému projevu jsou velmi blízké. Některá prohlášení mohou svým obsahem nezasvěceného čtenáře poněkud udivit, např.: Ahojky, tak začínám dobrou zprávou, už jsme kakali.; Vážíme 5 kilo a měříme 59 cm.; Pláčeme kvůli prdíkům.; Dolní zuby máme od dubna a horní nám rostou.; Už lezeme a začínáme sedět!

Nebuďte překvapení, když zaslechnete dospělou ženu takto mluvit o zažívání, růstu či psychomotorickém vývoji. Nemluví o sobě, ale o svém dítěti, které bylo její tělesnou součástí a s nímž i po porodu vše velmi intenzivně prožívá. Tento způsob vyjadřování však používají i někteří otcové, popř. jiní příbuzní, nebo lidé pracující s dětmi (učitelky v mateřské škole, pediatři ap.).