Bludné cesty kvartérní malakozoologie

Zatímco mořští měkkýši se odedávna významně uplatňovali v paleontologii od kambria až po kvartér, kontinentální malakofauna dodnes zůstala jakousi popelkou. V rámci kvartéru hraje jen druhořadou roli, ačkoli schránky plžů patří v řadě oblastí mezi nejhojnější fosilie terestrických i vodních sedimentů z tohoto období.

Je to těžko pochopitelné, neboť se běžně vyskytují ve velkých počtech umožňujících statistické hodnocení srovnatelné s pylovou analýzou, nehledě k tomu, že jejich sběr a zpracování jsou velmi snadné a jednoduché. Značný význam má také jejich hojný výskyt v oblastech, kde jsou jiné kvartérní fosilie vzácné nebo chybějí.

Nedávno nás navštívili dva francouzští kolegové, s nimiž navazujeme spolupráci, a postěžovali si, že kvartérními měkkýši se v celé Francii dnes blíže zabývají jen oni dva a že podobně je tomu i ve většině dalších evropských zemí. Příčinu lze nejspíše hledat v názorech některých známých malakozoologů. Například Němec David Geyer sice dbal na nálezy fosilních měkkýšů, ale po podrobných ekologických úvahách došel k názoru, že recentní malakofauna se nijak významně neliší od fauny kvartérní, takže neposkytuje zásadnější údaje ani k datování příslušných uloženin, ani k rekonstrukci kvartérního prostředí. Podobně se vyjádřil i Čechoameričan B. Shimek. Je zajímavé, že oba měli v rukou sprašová společenstva, která se svým složením liší od kterýchkoli malakocenóz současné Evropy. Svou roli sehrály i další okolnosti.

Nelze říci, že by fosilní měkkýši byli od počátku přehlíženi. Dokazují to souborná díla o kvartérní malakofauně různých zemí, u nás třeba monografie J. F. Babora. [1] Babor ovšem nebyl výkonný paleontolog, který svůj materiál sbírá v přírodě a sleduje nálezové prostředí, nýbrž především determinátor a taxonom odkázaný na víceméně příležitostné sběry terénních badatelů (zvláště geologů a archeologů) a materiály z muzejních depozitářů. Jeho obdivovatelem a následovníkem v meziválečném období byl Jaroslav Petrbok, který sice pilně hledal a sbíral fosilní malakofaunu v přírodě, ale jen málo si všímal její tafonomie i stanovištních poměrů nalezišť. Jeho seznamy, publikované ještě i v padesátých letech, se proto v souladu s Baborem většinou omezují na taxonomická data, zejména na drobné odchylky (variety, formy). Hodnotu Petrbokových spisů ovšem nelze posuzovat dnešníma očima, neboť v první polovině 20. století se u nás celkovou problematikou kvartéru jako vyhraněného geologického období nikdo nezabýval, což platí zejména z paleoenvironmentálního hlediska. Naopak se prosazovaly mylné představy jako interglaciální původ štěrkopískových teras, tvorba spraší výhradně v posledním glaciálu, řazení všech předmagdalénských kultur do aurignacienu, hiát osídlení v mezolitu, fluviální původ pěnitcových horizontů v jeskyních nebo že černozem tvoří dohromady s B-horizontem luvizemě v podloží jedinou půdu – degradovanou černozem atd.