Za všechno (ne)může mikrobiom

Zatímco ještě před deseti lety bylo slovo mikrobiom prakticky neznámé, dnes na nás útočí ze všech stran. Rostoucí zájem svědčí o postupně odhalovaném významu bakterií obývajících lidské tělo, ale také o mnohdy nekritické fascinaci novým, či spíše nově pochopeným fenoménem. Mikrobiom bývá v odborné literatuře i ve vědeckém zpravodajství spojován s lecčím, od obezity po zhoršení školního prospěchu. Ale ne vždy podobná tvrzení stojí na pevných základech.

V databázi MEDLINE lze do roku 2005 dohledat pouhých sedm článků majících „microbiome“ v titulku nebo abstraktu. Mezi lety 2006 a 2010 přibylo 303 článků a od roku 2011 do uzávěrky tohoto čísla dalších 5619. Je to jistě dáno i popularitou samotného slova mikrobiom, které se vedle označení souboru všech genů celé bakteriální populace často (nepřesně) používá i pro samotné bakterie v lidském těle. Ale i slovo „microbiota“ dává do roku 2005 jen 1375, v dalších pěti letech 2825 a od roku 2011 dodnes už 12 736 článků.

Dokládá-li statistika z MEDLINE stoupající zaujetí odborné veřejnosti, je zvyšující se četnost vyhledávání slova „microbiome“ Googlem důkazem ohlasu, který role bakterií v našem těle vyvolává v celé společnosti (viz obr.). I ve Vesmíru o nich v různých souvislostech píšeme stále častěji.¹⁾

Pozornost k mikrobiomu jistě pomohly přitáhnout velké projekty, které po vzoru čtení lidského genomu soustředily finanční prostředky a schopnosti vědců z mnoha institucí na zmapování genetického bohatství mikroskopických obyvatelek našich těl: americký Human Microbiome Project a evropský MetaHIT.

Jenomže popularita s sebou nese informační inflaci, zveličování a zkreslování. Data rychle přibývají, neméně rychle se množí i hypotézy pokoušející se o jejich interpretaci.

Autoři řady studií však zaměňují korelaci s kauzalitou nebo z pokusů na myších vyvozují dalekosáhlé závěry o člověku. A neučiní-li tak oni, postarají se o to marketingoví mágové, vydávající tiskové zprávy, a novináři, kteří zoufale potřebují prodat čtenářům jednoduchou pohádku o příčině a následku.

Je to stále stejný příběh, provázející vědecké souvislosti zdraví a životního stylu odnepaměti. Jen do hry vstoupil nový hráč. Pokud bylo dříve záhodno jíst čokoládu, protože dělá dobře srdci, nyní ta samá čokoláda prospívá střevním bakteriím, které následně hýčkají naše srdce.

Jonathan Eisen z Kalifornské univerzity v Davisu, známý odborník na genomiku bakterií, to na svém blogu ironicky glosuje: „Předpokládám, že všechny ty články zveličující význam mikrobiomu způsobují významné změny v mikrobiomu mnoha lidí. Důkazy? Inu, zatím žádné. Ale nacházím korelaci: po přečtení podobných článků je mi vždy nedobře od žaludku.“²⁾

Hypotézy o dlouhých prstech střevní mikrobioty zpravidla dávají smysl. Je snadné nechat se unést a na základech, které opravdu známe, stavět vzdušné zámky spekulací. Zmíněný Jonathan Eisen už v roce 2010, kdy zájem o mikrobiom začínal nabírat na síle, vyhlásil soukromou „cenu za nejpřehnanější zveličení významu mikrobiomu“.³⁾ Od té doby ji uděluje několikrát do roka – vždy, když ho něco opravdu zvedne ze židle. Jeho kritice neunikla ani respektovaná média cílící jak na širší veřejnost (NPR), tak na odborníky (Science). Některá z tvrzení, která si ve své době „ocenění“ vysloužila, už jsou dnes podložena solidnějšími daty a nabrala na hodnověrnosti. Nic to však nemění na tom, že směšování hypotéz s ověřenými fakty pokřivuje naše vidění světa.

K umírněnému pohledu na roli bakterií v lidském těle snad přispějí články v tomto vydání Vesmíru. Jiří Beneš s Ladislavem Machalou probírají možné přínosy střevní mikrobioty (s. 264) a Jaroslav Petr se podrobněji věnuje letošní práci, o níž už jsme stručně informovali v únorovém Vesmíru a podle níž neplatí tradovaná „pravda“, že bakterií máme v těle desetkrát víc než našich vlastních buněk (s. 266).

I když počtem genů nás stále válcují a podceňování jejich významu by bylo stejně pošetilé jako jeho přeceňování.