Osmnácté zrcadlo

Hubbleův teleskop se dočká nástupce. Na začátku února letošního roku byl na rozkládací konstrukci kosmického teleskopu příští generace namontován poslední, osmnáctý segment jeho hlavního zrcadla. Od plánovaného startu do vesmíru nás dělí už jen necelé tři roky. Ač to může znít překvapivě, v příběhu Webbova teleskopu se to jeví jako pouhý okamžik.

Ten příběh začal 8. června 1998, kdy tehdejší ředitel (administrátor) amerického úřadu NASA Daniel Goldin představil veřejnosti projekt Next Generation Space Telescope (NGST), neboli Kosmický teleskop příští generace. Současně byly zveřejněny jeho čtyři možné podoby, z nichž se bude vybírat. Ve třech případech šlo o dalekohled se zrcadlem, které by se teprve po vynesení do vesmíru rozložilo do pracovní polohy a jehož sběrná plocha by odpovídala průměru okolo osmi metrů. Proti slunečnímu světlu mělo zrcadlo pracující ve volném prostoru chránit obrovské stínítko. Dalekohled měl podle všech tří návrhů operovat ve vzdálenosti 1,5 milionu kilometrů od Země ve směru od Slunce, v místě, kde se vzájemně kompenzuje gravitační přitažlivost obou těles s odstředivou silou. Objekt sem umístěný pak spolu se Zemí obíhá okolo Slunce. Prakticky je však ve stavu labilní rovnováhy, takže družice ve skutečnosti okolo tohoto bodu, označovaného jako L2, „kličkují“ po tzv. Lissajousových křivkách. Čtvrtá koncepce nejvíce připomínala klasický dalekohled – měla pevné monolitické zrcadlo o průměru šest metrů. Zvláštností byl nápad vyslat takový teleskop na velmi protáhlou eliptickou oběžnou dráhu okolo Slunce, která by zařízení občas zavedla až za dráhu planety Mars, na hranici pásu asteroidů. A datum startu? Plán říkal, že někdy v roce 2007.