Ozvěna velkého třesku

Abstraktní umění, nebo věda? Obojí a mnohem více! Obrázek 2 sestavený z dat evropské družice Planck je výřezem z mapy rozložení prachu a magnetického pole v Galaxii. Zachycuje záření pro naše oči neviditelné, barvy, jež propůjčují obrazu největší díl krásy, jsou proto dodány uměle. Linie vyznačují magnetické pole.

Obraz se skládá z údajů získaných na třech různých frekvencích v oblasti stovek gigahertzů (obr. 2). Nejnápadnější jsou na něm Magellanova mračna, trpasličí galaxie doprovázející Mléčnou dráhu, jejíž část vidíme jako žlutohnědý pás při horním okraji. Vybíhá z ní dlouhý prachový filament. Díváme se směrem, kde se ve viditelném oboru nacházejí souhvězdí okolo jižního světového pólu: Chameleon, Oktant, Létající ryba či Mečoun. Temně rudé, hnědé a žluté odstíny prozrazují oblasti s největší koncentrací prachu, často místa, v nichž se rodí nové hvězdy. Nejméně zaprášené oblasti jsou tmavě modré. Prachová zrnka se v mezihvězdném prostoru zpravidla orientují delší stranou kolmo na siločáry magnetického pole. Záření, které emitují a rozptylují, je pak polarizované – elektromagnetická vlna kmitá v preferované rovině. Díky polarizaci světla můžeme současně získat mapu prachu i magnetického pole v Galaxii. Magellanova mračna dominující této fotografii jsou z tohoto úhlu pohledu nepodstatné objekty daleko v pozadí. A my chceme proniknout ještě dál.