Mozek pod akustickou palbou

Zvuk může nejen rozdrnčet náš sluchový aparát a příslušné mozkové oblasti ve spánkovém laloku, ale ve formě nízkofrekvenčního infrazvuku je schopen bořit stěny a paralyzovat osoby na desetimetrové vzdálenosti. V ohromném rozsahu pozorujeme podobný účinek v plynném obalu Slunce, v sluneční koróně, která díky magnetoakustické energii dosahuje překvapivé teploty milionu stupňů, což je mnohem víc, než je asi 5700 °C na slunečním povrchu. V živočišné říši známe řadu druhů, třebas vorvaňů a sviňuch, které mohou svou kořist před ulovením zvukem omráčit.¹⁾ Ani standardní ultrazvuk nezůstává pozadu a jeho vibrace čistí skla brýlí stejně dobře jako zubolékařské nástroje našeho dentisty.

Inspirace kytovci má pokračování. Tito ploutvonožci totiž před omráčením kořisti ryby nejprve zvukem (echolokací) rozpoznají a posoudí, zda jsou oběti vhodné ke konzumaci. Podobně urolog sonograficky zjistí, jestli náš ledvinový kamínek je už zralý pro rozbití sérií rázových pulzů (metoda LERP), což jsou vlastně také silné „akustické“ signály, spojené s kavitací.²⁾