Jáství, teorie mysli a schizofrenie

„Když jsme tedy takto zpochybnili všechno, o čem můžeme nějak pochybovat, a dokonce předstírali, že to není pravda, můžeme předpokládat, že není Bůh, ani nebe, ani tělesa; že sami nemáme ruce ani nohy, ani celé tělo. Nemůžeme však předpokládat, že nejsme my sami, kteří to myslíme. Nelze tvrdit, že by to, co myslí, v té chvíli, kdy to myslí, neexistovalo. Takže tato myšlenka: Myslím, tedy jsem, je ze všech první a nejjistější, jaká každému řádně filozofujícímu přijde.“

Po staletí je předmětem zájmu filozofie základní otázka: odkud se v naší mysli bere prožitek jáství? Pokud laskavý čtenář v této chvíli natáhne ruku po hrnku s čajem a donese ho k ústům, ani na chvíli nepochybuje o tom, že je původcem a vykonavatelem pohybu. Nepochybuje, že myšlenka, která celý motorický akt vyvolala, je jeho vlastní a vychází z jeho vlastní vůle. Neporušená obálka jáství obklopuje za normálních okolností veškeré naše bdělé volní jednání. Vždy tomu tak ale není.

Adam sedící v čekárně psychiatrické ambulance překonává už léta strádání zvané schizofrenie. Pokud si přisednete, bude vám vyprávět svůj příběh. Před lety mu při odběru krve vpravili do oběhu čip, který se zachytil v mozku. Od té doby přijímá od domnělých pronásledovatelů příkazy na dálku, stejnou cestou jsou mu skenovány jeho myšlenky a vysílány po internetu do světa. Slyší stále hlasy komentující jeho chování, občas pronásledovatelé komunikují jeho ústy s ostatními lidmi. Někdy ho řídí na dálku jako robota. „Oni“ jsou schopni ovlivňovat i jeho tělesné pocity, řídí tepovou frekvenci, vypínají a zapínají pocity hladu...

Všechny tyto bizarní prožitky představují příznaky prvního řádu, tvořící hlavní osu schizofrenie. Jejich podkladem je narušení hladkého prožitku jáství a chybné připsání původu vlastní mentální aktivity vnějšímu zdroji.

Strukturu já lze rozdělit na dvě vzájemně se prostupující složky: předpokládáme takzvané „autobiografické jáství“, které je zakotveno v předchozí zkušenosti, vyrůstá z bohatství paměťových stop a je schopno samo sebe promítat do budoucnosti. Tady Adamův problém neleží, kontury jeho osobní historie a chronologická identita narušeny nejsou. Obtíž je v druhé složce, nazývané „minimální já“. To je definováno jako vědomí aktuálního jáství, které je subjektem okamžité zkušenosti teď a tady. Tento prožitek doprovází uchopení šálku a jeho vůlí řízenou dráhu. Minimální já je stále přítomno tiše na pozadí, je ale aktivně uvědomováno teprve při volním zaměření, zejména ve chvíli, kdy plánovaná akce překvapivě neodpovídá očekávané zpětné vazbě. Pokud nás při vykonávaném pohybu kdosi zatahá za rukáv, plánovaná dráha šálku s čajem nebude odpovídat pozorovanému výsledku. Tento rozpor aktivuje příslušné oblasti mozku, aby se vzápětí dostavil prožitek ne-jáství, tedy počitek aktivního vstupu jiného činitele do plánované akce.