Úskalí měkkýší diety

Ač se mohou různí lidé rozcházet v názoru na to, zda jsou hlemýždi chutní, většina se shodne, že jejich konzumace je náročná a že je lze považovat maximálně za lahůdku, nikoliv za plnohodnotné jídlo. Plži jsou většinou malí a většinou chráněni ulitou proti predátorům. Chcete-li měkkýše sníst, musíte buď rozbít jeho ulitu, nebo si počkat, až z ní vykoukne a umožní vám chňapnout po jeho slizké noze či hlavě. Jste-li had, vaše schopnosti ulitu rozbít jsou poměrně mizivé. Žádná sláva to není ani s chňapáním, protože můžete použít pouze své čelisti. Důležité přitom není plže jen uchopit, ale také udržet a z ulity vytáhnout. Řešením je specializace, kterou známe třeba u hadů rodu Pareas (české jméno nemají, ale nejpříbuznější rod ze stejné podčeledi se česky trefně jmenuje šnekožrout). Tito hadi mají pro lov asymetrické kořisti speciálně přizpůsobené čelisti, v závislosti na druhu mají v pravé polovině spodní čelisti o 1–18 % více zubů než v levé polovině. Jak známo, plží ulity jsou většinou pravotočivé či vzácněji levotočivé. Točivost ulity je kódována jediným genem, takže ji lze relativně jednoduše „přepnout“. Pokud se však v populaci jednoho druhu objevují oba typy ulit, mají plži problém – levotočivý se s pravotočivými nedokáže spářit, protože mají asymetricky položené pohlavní ústrojí, a musí proto hledat jiného levotočivého. Vzácní mutanti tudíž mají nižší reprodukční úspěšnost a chabou šanci se v populaci prosadit.

Hadi se silně specializovanými asymetrickými čelistmi jsou velmi úspěšní v chytání kořisti s pravotočivou ulitou, ale velmi nešikovní při útocích či konzumaci kořisti v ulitách levotočivých. Typickým příkladem je šnekožrout Pareas iwasakii, který žije na dvou malých ostrůvcích na okraji areálu tohoto hadího rodu, kde 96 % druhů měkkýšů vhodných ke konzumaci má ulitu pravotočivou. Naproti tomu v centru jihovýchodní Asie, kde žije více druhů těchto hadů, je druhů s levotočivou ulitou celá řada. Zdejší hadi mají méně specializované asymetrické čelisti, a jsou proto sice méně úspěšní při chytání pravotočivých druhů, ale mnohem úspěšnější v konzumaci levotočivých druhů. Popsaná situace je ideálním prostředím pro pochopení i hlubší studium koevoluce predátorů a jejich kořisti, obecně ji nazýváme závody ve zbrojení. Právě vysoký predační tlak hadů na pravotočivé jedince může relativně zvýšit reprodukční úspěšnost levotočivých mutantů, kteří mají obecně problém s nalezením partnera, a vést tak ke vzniku nových, levotočivých druhů. Přílišná specializace a vysoká úspěšnost v chytání pravotočivé kořisti se tak nemusí šnekožroutům vyplatit.

Danaisawadi P. et al.: Sci. Rep.; DOI: 10.1038/srep23832

Hoso M. et al.: Nat. Commun.; DOI: 10.1038/ncomms1133