Temno na spadnutí

Příčin je několik: Stále nevyzpytatelnější klimatické vlivy, lidské chyby, ale také rostoucí hrozba teroristických útoků. Energetická soustava je pro ty, kdo usilují o destabilizaci nějaké země, mimořádně efektivním a poměrně snadným cílem, jehož ochromení může mít velký vliv na fungování státní infrastruktury. Nejbližší příklad najdeme 26. ledna 2015, kdy zůstalo bez proudu 140 milionů obyvatel Pákistánu (80 procent země) poté, kdy neznámí zločinci vyhodili do povětří plynovod, zásobující elektrárnu v Balúčistánu.

Tři roky předtím, 16. dubna 2013, útočníci rozstříleli transformátorovou stanici „PG&E Metcalf Transmission substation“, zásobující významnou průmyslovou aglomeraci Sillicon Valley. Ačkoliv se podařilo rozsáhlý výpadek dodávek elektřiny poměrně rychle překlenout přepojením na jiné rozvodny, varující je, že obnova provozu trvala 27 dnů. Tak dlouhý výpadek by měl v naší vlasti nedozírné následky.

Testy připravenosti Prahy na blackout ukázaly, že v krizové situaci nemá jak pokrýt veškeré energetické potřeby. Jaký vliv by to mělo na chod státu, lze ilustrovat výsledky výzkumu, který vznikl po teroristických útocích v Madridu v březnu 2003 v rámci evropského bezpečnostního výzkumu PASR, ve spolupráci s centry VITA a SINTEF. Ten ukázal, že po pouhých 18 hodinách bez dodávek energie by se hlavní město dostalo do vážné až kritické situace. Pokud by blackout postihl najednou celé Česko, katastrofická situace by pro republiku nastala už za 7 hodin.

Jedním z řešení je umožnit v nouzovém stavu přechod některých oblastí do ostrovních provozů – území zásobovaných z jednoho zdroje a nepropojeně s okolní sítí. Rozdíly v rámci celé ČR jsou značné. Zmíněné Praze zcela chybí tři záložní elektrárny, které by bylo možno „startovat ze tmy“. Každá by přitom měla mít alespoň 50 MW. Pražská energetika je v nouzovém stavu schopna pokrýt ostrovním způsobem jen méně než 20 procent spotřeby elektrické energie hlavního města.

Dobrá situace není ani na Plzeňsku a Karlovarsku, kde distributor ČEZ může pokrýt jen 25 až 40 procent spotřeby. Stoprocentní pokrytí i se značnou rezervou pak má ČEZ ve Středočeském kraji, na Ústecku, Liberecku a severu Moravy a Slezsku, zatímco na Královéhradecku a Pardubicku obhospodařuje zdroje v rozsahu 50 až 90 procent celkové spotřeby. Stejnou kapacitou (50 až 90 procent celkové spotřeby) disponuje na jihu Moravy, Zlínsku, Vysočině a v jižních Čechách rovněž distributor E.ON. Vzhledem k tomu, jak drahým „špásem“ výpadek elektřiny je (novozélandský Auckland během pětitýdenního blackoutu počátkem roku 1998 spotřeboval jen na nouzové agregáty 35 milionů litrů nafty), je zřejmé, že se vyplatí hledat cestu, jak se mu pokud možno vyhnout. Protože u nás tento havarijní stav hrozil zatím vždy v souvislosti s nadbytkem elektřiny, hrnoucí se k nám ze severoněmeckých větrných elektráren, uvažuje se o stavbě technických zařízení, která by na hranicích zabránila vstupu této energie do české distribuční soustavy. Pro případ, že by ani vyškolení pracovníci nedokázali blackoutu zabránit, má státní správa a většina velkých měst plán, jak v případě této události postupovat. Pořádají se cvičení, která hledají mezery v systému a návody, jak v uvažovaných scénářích rychle a adekvátně reagovat.

Zda to bude stačit, ukáže den, kdy zažijeme první blackout i u nás. Pak se hodí vědět, co dělat. Během blackoutu si na počítači moc nepočteme. Budeme zato mít dost času vzpomínat třeba na středověk, kdy byla města uzavřenými systémy s dostatečnými zásobami zdrojů k přežití i několikaměsíčního obléhání. Ta dnešní jsou složité, zranitelné organismy, k jejichž hranicím vedou invazní dálnice silového vedení elektřiny.

Partnerem seriálu je společnost E.ON Česká republika, s. r. o.

Příspěvek je na partnerovi nezávislým redakčním textem.