Banánovník z východoafrické vysočiny

Východní afrika je sekundárním centrem diverzity s asi 120 klonově množenými odrůdami. Původ východoafrických banánovníků je však nejasný a vysvětlit se jej snaží několik hypotéz.

První z nich předpokládá, že se tyto odrůdy do Afriky dostaly prostřednictvím obchodníků, kteří se plavili Indickým oceánem mezi jihovýchodní Asií a východní Afrikou. Ti mohli v období 100–600 n. l. do východní Afriky přivézt odnože jedlých odrůd. Největším problémem této hypotézy je absence stejných forem banánovníku v jihovýchodní Asii.

Druhá hypotéza vysvětluje původ východoafrických banánovníků křížením mezi diploidními druhy, které se do východní Afriky dostaly z jihovýchodní Asie. Dosud se však nepodařilo nalézt žádné diploidní druhy nebo klony, jejichž dědičná informace by se podobala východoafrickým banánovníkům.

Třetí hypotéza předpokládá změnu dědičné informace odrůd přivezených z Asie následkem spontánních mutací, což mohlo mít za následek vznik kultivarů s odlišným fenotypem. Tzv. somaklonální variabilita spočívá v mutacích somatických (tělních) buněk, které zahrnují změny počtu a struktury chromozomů. Somaklonální variabilita byla popsána u rostlin regenerovaných z buněk kultivovaných in vitro. Protože jsou banánovníky množeny vegetativně, změna dědičné informace v jejich somatických buňkách může být přenesena do další generace. Pro existenci takové variability u rostlin pěstovaných na poli však neexistují žádné důkazy, a tak ani tato hypotéza nebyla dosud prokázána.