Bilirubin

Bilirubin je nízkomolekulární látka ze skupiny tetrapyrrolů, do které patří například hem nebo chlorofyl. V našem těle vzniká jako produkt odbourávání hemu. Hem je klíčovou součástí červeného krevního barviva – hemoglobinu – a také řady enzymů včetně cytochromů, bez nichž by naše mitochondrie nemohly vyrábět energii dýcháním. Hem je tedy důležitý pomocník, bez kterého se neobejde žádný organismus dýchající kyslík.

Právě v přítomnosti kyslíku se ale z atomu železa, který sedí uprostřed molekuly hemu, může stát nebezpečný spouštěč Fentonovy reakce, která vyrábí ničivé volné radikály. Naše tělo si tedy hem i železo v něm obsažené patřičně hlídá a nenechává je nikde volně plavat. Pokud někde vznikne přebytek hemu, třeba při pravidelné recyklaci červených krvinek, jeho kruhová struktura je okamžitě otevřena enzymem hemoxygenázou, železo je vyjmuto a bezpečně uloženo do proteinu ferritinu a zbylý otevřený tetrapyrrol, nazývaný biliverdin, již nepředstavuje žádné nebezpečí. Biliverdin je právě tím zeleným pigmentem, který zbarvuje pokožku mnoha plazů a obojživelníků, ale také skořápky ptačích vajíček. Tím však jeho biologická úloha končí. U savců a mnoha dalších obratlovců je biliverdin dále redukován na relativně nepolární a potenciálně toxický bilirubin.

Bilirubin je tak špatně rozpustný ve vodě, že v krvi musí putovat navázaný na protein albumin a v játrech musí být sloučen (konjugován) s molekulami sacharidů, aby ho vůbec bylo možné vyloučit do žluči, odkud odchází přirozenou cestou z těla ven. Pokud je konjugace a sekrece bilirubinu vypnuta, nebo na ni zkrátka není dost energie, hromadí se bilirubin v těle a vzniká žloutenka. Obvykle je její příčinou zánět jater, ať už způsobený infekcí (třeba žloutenkovými viry nebo při septickém šoku), nebo třeba chronickou konzumací alkoholu. Proto je hladina bilirubinu v krvi důležitým diagnostickým markerem ukazujícím na stav našich jater a vyšší hladiny bilirubinu obvykle vyvolávají obavy. Nicméně samotný bilirubin pro dospělého člověka nepředstavuje žádné nebezpečí. Bohužel, jinak je tomu u novorozeňat.

Celých 98 % lidí potká žloutenku hned třetí den po narození, kdy vzniká tzv. novorozenecká žloutenka. Její příčinou je masivní odbourávání fetálního hemoglobinu, který musí být co nejrychleji po porodu vyměněn za dospělý, s jinými parametry (protože plod v děloze matky má mnohem menší dostupnost kyslíku a musí se tomu přizpůsobit). Celou situaci zhoršuje, že jaterní konjugační enzymy po narození ještě příliš nepracují. No a do třetice: střeva novorozence dosud nejsou přeplněna bakteriemi, které u dospělého člověka přeměňují bilirubin na hnědý sterkobilin (ano, hlavní pigment stolice) a zabraňují tak jeho případnému zpětnému vstřebávání do krve.