Návrat krajiny zasažené těžbou zpět do života

Lom Chabařovice byl jedním z prvních lomů, na nichž bylo r. 1977 zavedeno moderní velkostrojové dobývání hnědého uhlí ve spojení s dálkovou pásovou dopravou. Těžbu v té době zajišťoval podnik Palivový kombinát Antonína Zápotockého, který byl v r. 1991 přejmenován na Palivový kombinát Ústí, státní podnik. Těžba uhlí v nově otevřeném lomu začala s tím, že jeho činnost bude ukončena po vytěžení všech zjištěných uhelných zásob v nejvýchodnější části severočeské hnědouhelné pánve. Společně se změnami ve společnosti došlo také k přehodnocení surovinové politiky státu. Usnesení vlády České republiky ze září 1991 stanovilo závaznou linii těžby a odpis uhelných zásob vázaných stanovenou hranicí a zařazení podniku do programu útlumu uhelného, rudného a uranového hornictví. Od 1. ledna 1994 byla zahájena etapa útlumu s následnou likvidací lomu Chabařovice a v roce 1997 byla úplně ukončena těžba a odbyt hnědého uhlí.

Tím také skončila těžba uhlí ve východní části severočeské hnědouhelné pánve a s ní spojená devastace krajiny. Zároveň byl nastartován rozsáhlý proces sanace a rekultivace oblasti zasažené hornickou činností a její cesta k postupnému navrácení zpět do užívání široké veřejnosti. Zůstávala však otevřená otázka, jak zlikvidovat zbytkovou jámu, první tohoto druhu v České republice. V úvahu přicházely dvě základní varianty, které byly vedeny pod pracovními názvy jako „mokrá“ a „suchá“. Po řadě složitých jednání byla 1. února 1996 jednoznačně schválena „mokrá varianta“ s hladinou budoucího jezera na kótě 145,30 m n. m.