Jak hluboko je nutné prokopat sníh, aby se objevilo něco zajímavého?

Odpověď je jednoduchá, místy až do hloubky téměř 2,5 m, dá to dost námahy, ale výsledek může být nejen z ekologického pohledu objevný. O tom se přesvědčili členové výzkumného týmu, kteří studovali alpínskou vegetaci severozápadního Kavkazu v nadmořské výšce 2800 m n. m. (rezervace Teberda). Mimo jiné zde roste dymnivka Corydalis conorhiza, která na rozdíl od jiných alpínských druhů ani během zimy pod sněhem nezahálí a neupadá do klidového stavu. Během dlouhého zimního období, které tráví pod sněhem, vytváří „sněžné kořeny“. Žádná podobná struktura budovaná rostlinou pouze v zimním období dosud nebyla popsána. Jde o útvary, které pronikají do sněhové pokrývky a absorbují z ní minerální látky.

Doklady o jejich morfologických a biologických parametrech lze získat jen během trvání sněhové pokrývky. Po jejím roztání zůstává na povrchu půdy hustá, jakoby silonová bělavá síť, která velice rychle podléhá dekompozici a přes vegetační sezonu po ní nezbyde ani památka. Tvořit se opět začíná až pod sněhovou pokrývkou. Možná právě proto tak dlouho unikala lidské pozornosti. Další ekologické vlastnosti, vazby na podmínky prostředí a možnosti výskytu u jiných druhů zůstávají předmětem dalšího zkoumání. (Ecol. Res. 2014; DOI 10.1007/s11284-013-1112-3)