SPOLEČENSKÉ VĚDY • Petr Houdek

PSYCHOLOGIE

Přátelé nás znají tak dobře, že odhadnou, kdy zemřeme

Způsob, jakým člověk žije, ovlivní, kdy zemře – jistě ne moc šokující sdělení; to mu ale neubírá na pravdivosti. Víme-li, že se někdo stresuje kdejakou hloupostí, je neorganizovaný nebo snadno podlehne vábení neřesti, neočekáváme, že se dožije pravnoučat. Dlouhověkost čekáme u kliďase, nikoliv u neurotika. Lidé jsou zároveň mistři v odhadování charakteru druhých. Zeptáte-li se na povahu člověka lidí, kteří ho znají, obvykle se na jeho základních charakteristikách dokonale shodnou (pochopitelně ne vždy). Joshua Jackson s kolegy si tedy položili otázku, zda přátelé, kteří mají dokonalý vhled do naší povahy, tím i fakticky vědí, kdy zemřeme. K odpovědi využili studii, která probíhá více než tři čtvrtě století. Mezi roky 1935 až 1938 bylo naverbováno 300 novomanželů do výzkumu, který měl sledovat, jak osobnostní charakteristiky jednotlivců ovlivní jejich cestu životem. O každém účastníkovi studie bylo v počátku také zjištěno, co si o něm myslí jeho bližní. Nakolik je oblíbený, zda je spíše tichý, pečlivý, upřímný, nebo naopak nespolehlivý, neurotický, zda je inteligentní, bojí se nových věcí apod. Jelikož u většiny participantů už je známo i datum úmrtí, lze vidět, jak přesně přátelé určili jejich povahové rysy (tedy ty rysy, které buď podporují, nebo znemožňují dlouhověkost).

Muži, kteří byli známými v převaze označeni za svědomité, otevřené novým věcem či kultivované, se dožili mnohem vyššího věku (a naopak nespolehliví chaoti zemřeli daleko dříve). Avšak třeba u extroverze či obecně emoční stability vliv na délku dožití identifikován nebyl. U žen naopak přispěly k dlouhověkosti emoční stabilita a přívětivost. Výsledky jsou totožné, i když se odfiltrují