Modrý problém

Dne 7. října 2014 Švédská královská akademie oznámila, že Nobelovu cenu za fyziku za rok 2014 získávají rovným dílem tři japonští vědci: Isamu Akasaki, Hiroši Amano a Šúdži Nakamura. Cena byla udělena „za vynalezení diody emitující účinné modré světlo, která umožnila zavedení výroby jasně zářících a energeticky úsporných zdrojů bílého světla“.

Za každým významným vědeckým výsledkem se skrývá příběh. V tomto případě dokonce příběh výjimečně zajímavý s řadou překvapení, na která se podíváme blíže.

Největším překvapením nejen pro laickou veřejnost, ale i pro zasvěcenější odborníky může být samotný předmět ocenění. Zdůvodnění uvádí „vynález účinné modré svítivé diody“, tedy „pouhé“ přenesení známých principů světloemitujících polovodičových diod na jinou barvu neboli vlnovou délku světla. Zasluhuje si tato práce, která v zásadě nevyžadovala žádný nový fyzikální objev, ale byla „pouhou“ adaptací známých principů a technologií, udělení Nobelovy ceny za fyziku?