Když fouká, slunéčka drží dietu (nedobrovolně)

Málokterý biolog při zkoumání dopadů globální změny klimatu zaměří svou pozornost na vítr. Přitom trend v poklesu průměrné rychlosti větru je výrazně strmější než u často propíraného růstu teploty. Příčinou slábnoucích větrů může být zmenšující se teplotní rozdíl mezi póly a rovníkem, ale částečně třeba i překážky proudění vzduchu při povrchu Země (lidské stavby, zalesňování otevřených biotopů atd.). Že vítr významně ovlivňuje interakce mezi hmyzími predátory a jejich kořistí, ukázal Brandon Barton z Wisconsinské univerzity v Madisonu. V sérii polních a laboratorních experimentů odhalil negativní vliv větru na úspěšnost predace slunéček Harmonia axyridis na mšicích Aphis glycines. V nepřítomnosti slunéček nebyla početnost mšic samotným větrem nikterak ovlivněna. Když však byly mšice na rostlinách sóji ve společnosti slunéček, pak se jim mnohem lépe dařilo ve větru než při bezvětří. Elegantním způsobem byl za laboratorních podmínek odhalen i mechanismus nepřímého působení větru na studovanou potravní interakci. Úspěšnost predace byla stejně snížena při větrných poryvech (simulovaných hýbajícím se větrákem) jako při pouhém „hýbání“ rostlinou o stejné frekvenci (pomocí stroje tahajícího za nit upevněnou k rostlině). Pravděpodobně tak na interakci mezi slunéčky a mšicemi nemá vliv změna mikroklimatu způsobená větrem, ale spíš samotný pohyb rostliny. To potvrzuje i pozorování, že slunéčkům trvalo vyšplhání na rostlinu a nalezení mšice pětkrát déle za větru a během jedné hodiny slunéčka zkonzumovala třikrát více mšic při bezvětří než ve větru. (Ecology 95, 2375–2381, 2014)