Stíny černých děr

Einsteinova obecná teorie relativity, popisující gravitaci pomocí zakřivení prostoročasu, se bez vážnější újmy na zdraví dožívá úctyhodných 100 let. Správně dokázala předpovědět ohýbání světelných paprsků v gravitačním poli, stáčení perihelia Merkuru nebo tzv. gravitační rudý posuv světla. Platnost teorie relativity zatím potvrzují všechny experimenty učiněné pomocí nejcitlivějších detektorů v slabém gravitačním poli Země. Potvrzení Einsteinovy teorie se podařilo i v silném gravitačním poli na základě měření časových odchylek v periodě dvou obíhajících pulzarů. Případné neduhy obecné teorie relativity jsou tak jen koncepčního rázu.

Tím největším problémem je nesoulad obecné teorie relativity s kvantovou teorií. Dosavadní pokusy kvantovat gravitační pole a nalézt tak cestu k unifikované teorii fundamentálních interakcí elementárních částic nezaznamenaly zatím výraznější úspěchy. Sjednocená teorie přitom hraje zásadní roli v popisu raných stadií vývoje vesmíru. Dalším koncepčním problémem jsou singularity ukryté v nitrech černých děr, ve kterých obecná relativita předpovídá těžko uvěřitelné nekonečné hodnoty křivosti prostoročasu i dalších fyzikálních veličin. Obecná relativita předpovídá pro finální stadium gravitačního kolapsu hmoty jediné možné černoděrové řešení Einsteinových rovnic ve formě prostoročasové geometrie zcela popsané hmotností černé díry, spinem určujícím rychlost její