Nejstarší vyobrazení mužské obřízky

Slavný řecký cestovatel a historik Hérodotos, který údajně navštívil Egypt někdy mezi léty 450–440 př. n. l., zanechal ve svých Dějinách obsáhlý přehled historie země na Nilu a popis zvyků jejích obyvatel.

Mimo jiné o nich uvedl (II, 37): „Jsou daleko nejzbožnější ze všech lidí a spravují se takovýmito obyčeji: Pijí z bronzových nádob, které denně vyplachují, a to nikoli jen někdo tu a tam, nýbrž všichni. Oděvy nosí plátěné, vždy čerstvě vyprané, na což velice dbají. Pohlavní údy si obřezávají kvůli čistotě, dávají totiž přednost čistotnosti před pěkným vzhledem.“ (Překlad Jaroslava Šonky, 1972.) Podle tohoto Hérodotova tvrzení by tedy mužská obřízka měla být ve starověkém Egyptě zcela běžným a rozšířeným jevem. Svědectví dochovaných staroegyptských hmotných, ikonografických a písemných pramenů však už tak jednoznačné není.

I když se dochovaly mumie obřezaných mužů i jejich reliéfy a sochy pocházející ze všech období egyptských dějin, přece jenom jde pouze o malou část mužské populace, což svědčí přinejmenším o tom, že mužská obřízka nebyla závazná. Dochované prameny se přitom týkají převážně příslušníků vyšší a střední společenské vrstvy. Pokud jde o okruh panovníka – boha žijícího na zemi – a královské rodiny, pak ze všech známých a zkoumaných mumií staroegyptských vládců obřízku jednoznačně prokazují pouze mumie Amenhotepa II. (zemřel okolo roku 1398 př. n. l.) a jeho syna Thutmose IV. (zemřel přibližně 1387 př. n. l.).

Donedávna jediné známé vyobrazení vlastního úkonu obřezávání malého chlapce je vytesané do vápencové stěny chrámu Chonsua- Dítěte v Karnaku. Pochází z doby okolo roku 900 př. n. l. a zachycuje klečícího boha, který za asistence bohyně obřezává nastupujícího mladého krále a jeho „dvojníka“ (životní sílu ka), jenž v oficiální královské ideologii symbolizoval předávání neomezené moci od předchozích božích vládců (podrobněji o mužské i ženské obřízce ve starověkém Egyptě viz