Aktuální číslo:

2025/6

Téma měsíce:

Červená

Obálka čísla

Déšť přichází až po lese

 |  1. 10. 2015
 |  Vesmír 94, 564, 2015/10

Co bylo dříve, déšť, nebo deštný les? Už na první pohled absurdní otázka. Všechny rostliny přece potřebují k životu vodu, bez ní by uvadly a uschly. Ale co potom znamená staré havajské přísloví „Hahai no ka ua i ka ulula‘au“, neboli že déšť přichází až po lese1)?

Proudění vody v rostlinách od kořenů k listům je důležité pro zásobování rostliny vodou a živinami. Tímto prouděním však suchozemské rostliny vodu neustále ztrácejí. Nejvíce vody se vypaří z průduchů, které rostliny otevírají během fotosyntézy, kdy získávají z atmosféry oxid uhličitý. Jev se jmenuje transpirace a na úrovni jedné rostliny je důvěrně známý. Má však obrovský význam i na úrovni celých ekosystémů. Vodní pára se totiž v atmosféře sráží v oblaka, která jsou důležitým zdrojem srážek, a to především v oblastech vzdálených od oceánů (obr. 1). Čím víc vody mají rostliny k dispozici, tím víc ji vydávají ve formě vodní páry a tím víc se jim vrací v podobě srážek. Sluneční záření celý cyklus pohání, a tak se voda nejrychleji „točí“ právě v tropických lesích. Bez vegetace, která neustále čerpá vodu z vlhké půdy, by v tropech nebylo tolik deště. Ale bez deště by zase nebyla vlhká půda. Stále tedy nevíme, jak celý provázaný systém vznikl a jak se vyvíjel.

Dříve na Zemi převládaly rostliny s odlišnými vlastnostmi, než mají dnes. Na konci prvohor, před 250 miliony let, tvořily lesy jehličnany a cykasy čili rostliny nahosemenné. Jejich semena nejsou ukryta v plodu. Pro nás je ale důležitější, že mají pomalejší metabolismus, a nejsou proto ani při velké vlhkosti schopny rychle čerpat vodu z půdy a přeměňovat ji ve vodní páru. V prvohorách však pomalý metabolismus pro účinnou fotosyntézu stačil, neboť v atmosféře bylo mnohem víc oxidu uhličitého než dnes. Na jedno otevření průduchu získaly prvohorní rostliny víc molekul CO2. Situace se změnila zhruba před 200 miliony let, kdy se vyvinuly první krytosemenné rostliny. Vyznačují se primárně rychlejším metabolismem, mají rychlejší fotosyntézu a díky komplexnější listové žilnatině vedou vodu od kořenů k listovým průduchům efektivněji. Za tyto výhody ovšem platí větší spotřebou vody a živin. Tato strategie se ukázala jako výhodná při následném poklesu CO2

Nyní vidíte 22 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ekologie a životní prostředí

O autorovi

Irena Šímová

Mgr. Irena Šímová, Ph.D., (*1982) vystudovala Přírodovědeckou fakultu UK. V CTS UK a AV ČR se zabývá možnými mechanismy, které jsou zodpovědné za variabilitu v počtu druhů na různých prostorových úrovních.
Šímová Irena

Doporučujeme

Hvězdy, které se červenají

Hvězdy, které se červenají

Soňa Ehlerová  |  2. 6. 2025
Existují dvě skupiny lidí, kteří při slově „červenání“ pociťují výrazně nelibé pocity. Do první patří ti, kteří se hodně rdí a jimž to zároveň...
Barva krve, moci a života

Barva krve, moci a života

Jan Turek  |  2. 6. 2025
Červená barva není ani trochu neutrální. Její vnímání člověkem má velmi široké rozpětí. Je pro nás barvou lásky a života, ale také krve,...
Červená v říši zvířat

Červená v říši zvířat uzamčeno

Jaroslav Petr  |  2. 6. 2025
Jasnými barvami živočichové varují své okolí, ale také lákají partnery. Červené zbarvení získávají mnoha rozličnými způsoby.