Aktuální číslo:

2018/2

Téma měsíce:

Bionika

Déšť přichází až po lese

 |  1. 10. 2015
 |  Vesmír 94, 564, 2015/10

Co bylo dříve, déšť, nebo deštný les? Už na první pohled absurdní otázka. Všechny rostliny přece potřebují k životu vodu, bez ní by uvadly a uschly. Ale co potom znamená staré havajské přísloví „Hahai no ka ua i ka ulula‘au“, neboli že déšť přichází až po lese1)?

Proudění vody v rostlinách od kořenů k listům je důležité pro zásobování rostliny vodou a živinami. Tímto prouděním však suchozemské rostliny vodu neustále ztrácejí. Nejvíce vody se vypaří z průduchů, které rostliny otevírají během fotosyntézy, kdy získávají z atmosféry oxid uhličitý. Jev se jmenuje transpirace a na úrovni jedné rostliny je důvěrně známý. Má však obrovský význam i na úrovni celých ekosystémů. Vodní pára se totiž v atmosféře sráží v oblaka, která jsou důležitým zdrojem srážek, a to především v oblastech vzdálených od oceánů (obr. 1). Čím víc vody mají rostliny k dispozici, tím víc ji vydávají ve formě vodní páry a tím víc se jim vrací v podobě srážek. Sluneční záření celý cyklus pohání, a tak se voda nejrychleji „točí“ právě v tropických lesích. Bez vegetace, která neustále čerpá vodu z vlhké půdy, by v tropech nebylo tolik deště. Ale bez deště by zase nebyla vlhká půda. Stále tedy nevíme, jak celý provázaný systém vznikl a jak se vyvíjel.

Dříve na Zemi převládaly rostliny s odlišnými vlastnostmi, než mají dnes. Na konci prvohor, před 250 miliony let, tvořily lesy jehličnany a cykasy čili rostliny nahosemenné. Jejich semena nejsou ukryta v plodu. Pro nás je ale důležitější, že mají pomalejší metabolismus, a nejsou proto ani při velké vlhkosti schopny rychle čerpat vodu z půdy a přeměňovat ji ve vodní páru. V prvohorách však pomalý metabolismus pro účinnou fotosyntézu stačil, neboť v atmosféře bylo mnohem víc oxidu uhličitého než dnes. Na jedno otevření průduchu získaly prvohorní rostliny víc molekul CO2. Situace se změnila zhruba před 200 miliony let, kdy se vyvinuly první krytosemenné rostliny. Vyznačují se primárně rychlejším metabolismem, mají rychlejší fotosyntézu a díky komplexnější listové žilnatině vedou vodu od kořenů k listovým průduchům efektivněji. Za tyto výhody ovšem platí větší spotřebou vody a živin. Tato strategie se ukázala jako výhodná při následném poklesu CO2

Nyní vidíte 22 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ekologie a životní prostředí

O autorovi

Irena Šímová

Mgr. Irena Šímová, Ph.D., (*1982) vystudovala Přírodovědeckou fakultu UK. V CTS UK a AV ČR se zabývá možnými mechanismy, které jsou zodpovědné za variabilitu v počtu druhů na různých prostorových úrovních.

Doporučujeme

Návrat Široka

Návrat Široka

Pavel Pipek  |  9. 2. 2018
Zpráva, která na mě právě vyskočila na Twitteru, by asi většinu Evropanů nechala chladnou, ale mé srdce buší tak, že mám chuť okamžitě vyskočit z...
Rytíř našich vod

Rytíř našich vod

Marek Janáč  |  5. 2. 2018
Na stěně ve své kanceláři má vystavené krunýře velkých raků. Za jeho pracovní židlí v akváriu rak. V knihovně knihy o racích a v laboratoři ve...
O kvantových počítačích a šifře RSA

O kvantových počítačích a šifře RSA uzamčeno

Jiří Poš  |  5. 2. 2018
značným příslibem pro výpočetní systémy budoucnosti je rozvíjející se obor kvantových počítačů. Představují naději, že eliminují některá vážná...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné