Aktuální číslo:

2020/7

Téma měsíce:

Klimatické změny

Žebernatky

 |  8. 1. 2015
 |  Vesmír 94, 2, 2015/1
 |  Seriál: Genomová čítanka, 3. díl (Předchozí)

Zatímco nově přečtené genomy chiméry a latimérie (viz Vesmír 93, 200, 2014/4), až na drobné přerovnání nejbližšího příbuzenstva čtvernožců, žádné zásadní přesuny v chápání fylogeneze živočichů nepodnítily, sekvence získávané z mořských bezobratlých hrozí stromu života do budoucna znatelným prořezáním a přeroubováním leckterých větví. Názornou ukMnázkou nám může být nedávno publikovaný genom náležející žebernatce emiopsis leidyi. S fylogenetickým zařazením žebernatek (Ctenophora) se to v minulosti mělo všelijak. Nejprve byly pro svůj „medúzovitý“ vzhled považovány za nejbližší příbuzné radiálně souměrných žahavců (Cnidaria), později převážila hypotéza, že se jedná o sesterskou skupinu žahavců a bilaterálně souměrných živočichů (Bilateria), kam se řadí mimo jiné obratlovci, členovci či měkkýši. Nicméně právě genomová data u žebernatek jako u posledního z hlavních živočišných kmenů stále chyběla. S jejich přispěním se nyní zdá, že žebernatky jsou vůbec nejbazálnější živočichové – žahavcům či bilateriím jsou tedy přes zdánlivě primitivní tělesnou stavbu mnohem příbuznější mořské houby (Porifera). To by pochopitelně řádně zamíchalo představami o evoluční historii některých zásadních vlastností živočišného těla. Žebernatky totiž mají poměrně komplexní nervovou soustavu s acetylcholinovými synapsemi a také mezoderm, dávající vznik celé řadě buněčných typů (mj. svalovým buňkám a mezenchymu). Právě na základě těchto znaků bývaly dříve spojovány s bilaterálně souměrnými živočichy. Jenže jak nervy, tak mezoderm chybí u houbovců, kteří se v systému náhle vmezeřili mezi žebernatky a zbytek živočištva. Zatímco u nervů se na základě analýzy příslušných genů zdá, že byly u přisedlých a intelektuálně nenáročných houbovců ztraceny sekundárně, v případě mezodermu naopak evidence svědčí pro dvojí (ne-li trojí) nezávislý vznik – jednou u žebernatek a podruhé u žahavců a (možná potřetí) bilaterií (blíže též Zrzavý J.: Fylogeneze živočišné říše. Scientia, Praha, s. 50–51, 2006). Případ žebernatky opět ukazuje, že pro pochopení evoluční historie nás samotných se nevyplatí omezovat na oblíbené modelové skupiny a nezřídka je třeba začíst se i do těch nejzaprášenějších svazků pomyslné genomové knihovny pozemského života, jež by nám snad při naší obratlovčí povýšenosti mohly na první pohled připadat nedůležité. (Nature, doi: 10.1038/nature11180)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Evoluční biologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Martin Minařík

Mgr. Martin Minařík (*1987) vystudoval zoologii obratlovců na PřF UK v Praze. Jako doktorand na katedře zoologie se v současné době věnuje studiu evoluce a morfogeneze hlavových struktur obratlovců, ve volném čase pak především herpetologii.

Doporučujeme

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

Eliška Fulínová  |  18. 7. 2020
Instalace neúplné kopie mariánského sloupu na pražské Staroměstské náměstí přišla ironií osudu ve zjitřené době, kdy se na různých místech po...
Na staré zkušenosti nezapomínejme

Na staré zkušenosti nezapomínejme

Eva Bobůrková  |  13. 7. 2020
Vladimír Vonka je uznávaný virolog v Česku i ve světě. Ač brzy oslaví devadesáté narozeniny, stále se věnuje vědě, konkrétně vývoji...
Komu se nelení…

Komu se nelení…

Petr Pokorný  |  13. 7. 2020
Jsou-li nějaké změny příliš pomalé, lidé je v subjektivním čase svých životů skoro nevnímají. Stačí se ale podívat na staré krajinomalby či...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné