Aktuální číslo:

2019/4

Téma měsíce:

Krajina

Voštiny

Pískovcové skalnaté pobřeží severozápadního Turecka
 |  11. 9. 2014
 |  Vesmír 93, 502, 2014/9

Krystalizace solí v horninových pórech mezi zrnky písku je hlavním mechanismem, jakým vznikají na povrchu pískovcových skal důlky známé jako voštiny. V podmínkách pískovcových skalních měst České republiky pochází sůl převážně z roztoků prosakujících horninovým masivem. Roztoky se na skalních stěnách odpařují a rozpuštěná sůl krystalizuje. Tam, kde jsou skalní stěny pravidelně omývány deštěm, a soli jsou tedy ze skály odstraňovány, bývá voštinová výzdoba velmi chudá nebo úplně chybí. V praxi je o tuto výzdobu (o „výzdobě“ mluvíme zcela oprávněně, protože jde o velmi dekorativní tvary) ochuzena zejména většina šikmo ukloněných stěn, na rozdíl od stěn svislých a převislých, které často pokrývají složitě uspořádané systémy jamek [1].

Jiná situace je na pískovcích mořského pobřeží, kam je sůl přinášena převážně s vodní tříští během příboje. Tam mají bohatou voštinovou výzdobu převislé, šikmé i vodorovné povrchy [2]. Při pohledu na tyto tvary si návštěvník uvyklý na české „vnitrozemské“ pískovce uvědomí, proč je vědecká terminologie těchto prvků skalního reliéfu stále tak nejednotná. Na pískovcovém mořském pobřeží např. nacházíme směsné tvary dvou forem, jež jsou v našich podmínkách velmi odlišné. Jsou to voštiny a skalní mísy, které jsou ve vnitrozemí vzácné, vázané na temena silněji tmelených pískovců a jsou řádově větší než voštiny – mají průměr v decimetrech, někdy i metrech). Skalní mísy bývají v našich podmínkách během vlhčích částí roku naplněné vodou, která v zimě často promrzá. Na jejich modelaci se proto podílí z největší části rozpouštění pískovce, zejména tmele mezi jednotlivými zrny písku.

Nyní vidíte 44 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Geologie

O autorovi

Radek Mikuláš

RNDr. Radek Mikuláš (*1964) vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě UK. V Geologickém ústavu AV ČR, v. v. i., se zabývá studiem biogenního přepracování hornin, paleobiologií a geomorfologií. Je autorem či spoluautorem několika knih, z poslední doby např. Současná umělecká díla v krajině, Divoká příroda Prahy a blízkého okolí či Atlas pískovcových skalních měst České a Slovenské republiky.
Mikuláš Radek

Doporučujeme

První obraz horizontu

První obraz horizontu

Michal Bursa  |  18. 4. 2019
Snímek černé díry v galaxii M87 obletěl svět druhou dubnovou středu. Obrázku oranžového prstence se v komentářích na sociálních sítích začalo...
Pocit, že se opakují hloupé chyby stále dokolečka...

Pocit, že se opakují hloupé chyby stále dokolečka...

Znáte to – útrpná procházka po suburbii města, snaha dostat se do volné krajiny dlouho nevychází, sériové řadovky se dál a dál kroutí nesmyslnými...
Přehlížená proměna zemědělství

Přehlížená proměna zemědělství

Jakub Hruška  |  1. 4. 2019
Při debatách o naší krajině se často zmiňuje problém její struktury ve smyslu úbytku krajinných prvků – mezí, polních cest, malých vodotečí či...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné