Jazz, nebo Symfonie?

V předmluvě uvádí předseda WEC Pierre Gadonneix: „Globální ekonomický růst a společenský rozvoj vyžadují bezpečné, spolehlivé a sociálně spravedlivé zásobování čistou energií, a to je nyní pro nás velká výzva. Budoucí dodávka a poptávka po energii jejich environmentální a sociální souvislosti jsou ovlivněny změtí obtížně předvídatelných nejistot, jako jsou globální a geopolitické problémy a nové technické a technologické inovace.“ Toto konstatování sice neobsahuje žádné převratně nové informace, ale ve výhledu do vzdálenější budoucnosti zdůrazňuje, že potenciální vliv nejistot zesílí a postupně dojde k rozšiřování „trychtýře“, ve kterém se může nacházet „budoucí stav energetiky“.

Při zpětném pohledu na nedávnou minulost vymezila WEC řadu událostí, které již mají podstatný vliv na vývoj světové energetiky, i když možný výskyt mnohých z nich byl považován spíše za „černou labuť“ (málo pravděpodobnou událost se značným dopadem). Jde například o:

• budoucnost jaderné energetiky po Fukušimě;
• rozvoj těžby a spotřeby břidlicového plynu zejména v Severní Americe;
• nejistoty dodávek a volatilitu cen energie, ke kterým došlo v souvislosti s „arabskou dekádou“ v regionu Středního východu a severní Afriky (MENA);
• posun růstu poptávky po energii zejména do východní Asie;
• propad cen solárních panelů a související obchodní spory Evropy a USA s Čínou;
• řešení vazeb energie–voda–potraviny;
• nejistoty klimatického rámce;
• globální ekonomické trendy a globální recesi.

Proč scénáře a ne prognózy?

Světové energetické společenství se musí těmto změnám a nejistotám rychle přizpůsobovat, a proto jsou světoví lídři skeptičtí vůči prognózám budoucnosti, které by se mohly ukázat jako falešné, nebo je odmítají. Dlouhodobá investiční rozhodnutí, která přijímají, musí být stabilní a zajišťovat odolnou energetickou infrastrukturu schopnou pružně reagovat na budoucí vývoj. V období, o kterém nyní – ať správně nebo špatně – rozhodují, budou všichni „uzamčeni“ v této infrastruktuře, a to minimálně do poloviny tohoto století.

Při přijímání rozhodnutí musí být lídři připraveni na to, že existují i jiné možnosti budoucího vývoje. Proto požadují spíše dlouhodobé scénáře, které by výstižně prezentovaly různé možné trajektorie vývoje, identifikovaly i „slabé signály“, jež by se mohly stát faktorem měnícím hru, zvažují regionální problémy či rozpory a poskytují představu o tom, jaký by mohly mít vliv na globální scénu.